ROCKWEB + CD KLUB MCD - Bob Catley

I když se to – zejména na pohled - nezdá, Bob Catley je nedílnou součástí bohaté kroniky anglického amatérského sixties bigbítu, kdy jako mladý student hrál v kapelkách s bizarními názvy jako THE SMOKESTACKS, CAPITAL SYSTEMS, LIFE AND CLEARWATER. První profi ostruhy získával počátkem sedmdesátých let v PARADOX.

Malá poznámka na okraj. Stejně by stálo za detailní prozkoumání ono údajné úřední nařízení z počátku šedesátých let, které mělo mladé lidi odvést z ulic a přivést ke sportu, muzice. Všude se zakládaly školní kapely, organizovaly vystoupení a soutěže. Stačí projít CV jakéhokoliv anglického muzikanta ze šedesátých a sedmdesátých let a najdete podobní fotečky rozesmátých mládenců v sáčkách, porůznu opřených o nástroje, staré dodávky.

Bob Catley je neuvěřitelně činorodý a pohodový, rozhovor s ním byl pro mě a syna Filipa osvěžujícím povídáním s muzikantem, který ač vyprodával Wembley a rád zavzpomíná na všechnu tu slávu, nenese v sobě ani stopu hořkosti nad dnešní překotnou dobou, která klasický rock vyhání divže ne do undergroundu. Jeho přirozená víra v sebe sama, MAGNUM, melodický rock i jeho publikum vyzařovala a prosvěcovala to nedělní květnové odpoledne i ze zarušeného přenosu signálu z Londýna.

---

Moje první otázka je k vašemu nadcházejícímu květnovému turné, při kterém navštívíte i Prahu. Jak obvykle relaxuješ před turné – čteš, posloucháš hudbu, děláš nějaký sport, nebo jen tak odpočíváš?
Jak odpočívám před turné? Nacvičujeme novou show. Máme (staro)nového bubeníka, Harryho Jamese (poznámka mj. THUNDER), takže usilovně opakujeme. Vlastně ani není moc času pro odpočinek, je to spíš samá práce a práce, hlavně ono secvičování. Pokud chvilku času mám, tak se podívám třeba na film, nebo něco takového. Hudbu příliš neposlouchám, protože trávím hodně času hraním vlastní muziky. To by myslím zodpovědělo tvou otázku.
Jak jsi řekl, čeká nás velké turné, hrajeme v Praze v Retro Music Hall, 25. května. Před Prahou ještě krátce navštívíme Německo. Velice se těšíme na všechna místa, kde budeme hrát.

Moje druhá otázka se také týká turné. Můžeme v Praze očekávat podobnou show jakou je ta z 2CD Wings of Heaven live?
Ano, přesně tak, naše show bude obsahovat většinu skladeb z Wings of Heaven live, ale budou tam i nějaké skladby z jiných desek. Wings of Heavens live je rozdělena do dvou částí. Budeme mít tentokrát i předkapely. Takže skladby z Wings of Heaven, samozřejmě nejoblíbenější klasické skladby od MAGNUM, ty co mají fanoušci tak rádi, plus pár nových skladeb.

Díky, máme trochu zarušený příjem.
Jsem na svém mobilu doma a taky nemám moc dobrý signál.

Další otázky jsou k historii. Na své stránce máš fotky SMOKESTACKS, CAPITAL SYSTEMS, LIFE AND CLEARWATER. Jsou to kouzelné fotky, vzpomínáš ještě někdy na ty časy, své bývalé spoluhráče, hudebníky kteří tě inspirovali, motivaci která tě na tuhle cestu přivedla? (Bob Catley se pěkně nahlas rozesmál) Zdá se, že ano :-)
No, jak říkáš, je to už velice dávno. První jméno které mi vyskočí je SMOKESTACKS. No je to tak dávno, že už si nepamatuju jména těch kluků. Vím, že jsme hrávali v mládežnických klubech a tanečních sálech, a nedostávali za to moc peněz, pokud teda vůbec nějaké. Popravdě na prvním koncertu - na který jsi vzpomínám – v obchodním centru v Birminghamu - jsme hráli za čokoládové tyčinky J Tak to jsou moje vzpomínky na první kapelu. A to je všechno, na co si tak vzpomínám ... jo taky ještě, že jsme mezi písničkama pořád uváděli jejich názvy ve stylu „a tahle písnička se jmenuje a takhle písnička se jmenuje“. Byli jsme tehdy všichni amatéři, občas to byla ostuda. No, ale časem se to zlepšilo, hráli jsme v lokálních klubech. Nějak v roce 1972 jsme hrávali v nočním klubu v Birminghamu, který se jmenuje Rum Runner a v té době jsme začali psát opravdu dobré skladby. Byli jsme najatí jako taneční kapela, postupem času jsme však hráli čím dál víc vlastních písní, kvůli tomu jsme nakonec byli odtamtud vyhozeni, protože se na ně nedalo tančit, hráli jsme heavy metal, rock, takže jsme z toho klubu museli odejít a předvádět se jinde. Začali předskakovat u WHITESNAKE, DEF LEPPARD. A tak jsme získali svůj okruh fanoušků, že jsme dělali předskokany kapelám, které se staly slavné v osmdesátých letech, jako my. Taky jsme konečně začali nahrávat desky a tak to šlo dál a líp. No ale moje úplné začátky nebyly zas tak dobré, spíš stály za houby. A tak si ani jména spoluhráčů nepamatuju.

To je v pořádku, je to hodně dávno.

Ano, je to hodně dávno a já jsem nikoho z nich od té doby neviděl, každý jsme si šli svou cestou? OK?

Omlouvám se za to, že se ještě jednou vracím k šedesátým létům, co podle tvého názoru způsobilo unikátní náladu, atmosféru, energii šedesátých let?
Energii šedesátých let? No to ti můžu říct :-) Byla to doba, kdy každý začínal v nějaké kapele, moje generace byla taková, všichni kluci v mém věku. Viděli jsme to všude okolo sebe, v televizi, v klubech. Člověk si říkal, já chci být taky v kapele – aspoň pro mě byla tohle motivace. Chtěl jsem být na pódiu, jezdit na turné, prostě rock-n-rollový živnotní styl. Každý se chtěl vykašlat na civilní práci a namísto toho hrát v nějaké kapele, být kytarista, zpěvák nebo cokoliv. Šedesátá léta toho byla plná, byla to velmi vzrušující doba. Hrávali jsme na spoustě koncertů po Anglii. Měli jsme staré auto, dodávku Tranzit, která se pořád rozbíjela, nebo nám došel benzín, takže jsme často zůstali někde trčet třeba ve tři ráno v ledu a sněhu, seděli jsme venku jenom na vybavení a nemohli dál. No a v Německu jsem jednou málem přišel o život. Řidič dodávky usnul, narazil do stromu a převrátili jsme se na střechu, zatímco celá kapela spala vzadu. Chybělo tehdy málo a nebyl bych tu a nemluvil s tebou. Bylo to bylo o fous. No prostě, pamatuju si věci jako tohle. Byla to tehdy hlavně dobrá zábava. Byli jsme mladí, na koncertech jsme potkávali spoustu holek, lidí nám nabízeli jestli nechceme „něco“ zkusit, no prostě v šedesátých letech bylo hodně všeho.
Mimochodem, moje baterka začíná pípat, mohli bychom to prosím urychlit? Nechci aby se naše povídání přerušilo uprostřed hovoru.

OK. Takže co si myslíš že bylo bodem zvratu v kariéře MAGNUM? Turné s JUDAS PRIEST v roce 1977, kontrakt s Jet Records, nebo něco jiného?
No, MAGNUM fungovali pět let, než jsme dostali nahrávací smlouvu s Jet a to bylo popravdě ono. Bodem zvratu pro MAGNUM bylo, když jsme nahráli první album, které se jmenovalo Kingdom of Madness. Okolo roku 1976 vzal náš přítel Jeff Lynne z ELECTRIC LIGHT ORCHESTRA některá naše dema, která s námi nahrál, Donovi Ardenovi - do jeho nového labelu Jet Records. Don usoudil, že by stálo za to, aby jsme přišli do Jet a nahráli u nich album, což jsme udělali. Ale ještě o dva roky později Lp stále nebylo vydané, museli jsme znovu do studia, nahráli tři nové skladby a přidali je k tomu dva roky starému materiálu. To bylo v roce 1978 a tehdy začali MAGNUM koncertovat jako předkapela. V roce 1977 s JUDAS PRIEST, v 78´ to byli již zmínění WHITESNAKE, sedmdesátém devátém UFO a o rok později DEF LEPPARD. A právě to nám vytvořilo fanouškovskou základnu. Měli jsme zanedlouho na trhu živé album, které se jmenovalo Marauder a prodávalo se velmi dobře. Tak to bylo celé zásadní období pro MAGNUM: když vyšlo Kingdom of Madness, dvojka, turné, živák, Chase the Dragon. Hlavně ale debutové elpé a první turné, roky 1977-1978, kdy se MAGNUM „dostali na mapu“, lidi nás začali znát a brát.

Teď k druhé polovině osmdesátých, byla to pro MAGNUM velice hektická doba. Každá z desek se umisťovala velmi dobře v žebříčcích, měli jste hodně koncertů, ve Wembley, vyprodali jste Hammersmith Odeon v Londýně několikrát v řadě. Jak vzpomínáš na tohle období, kdy melodický rok vládl světu?
No já si doteď myslel že melodický rock ještě světu vládne :-) No, byly to pro MAGNUM nádherné časy. Nemohli jsme tehdy šlápnout vedle. Dělali jsme koncerty, byli jsme v televizi, ano, hráli jsme v onom slavném Hammersmith Odeon a měli tam pět vyprodaných koncertů v řadě, vlastně promiň, tři. Teď už by se nám to nepovedlo, ale tehdy jo. Taky jsme vyprodali Wembley arénu, to by taky bylo super kdyby se to tak povedlo teď. Tehdy, v polovině osmdesátých let, jsme se měli opravdu dobře - 86, 87, 88. Řekl bych, že MAGNUM byli na vrcholu od doby, kdy nám vyšlo album Vigilante. Točili jsme tehdy hodně videoklipů, všechno se nám dařilo, na co jsme sáhli, to se povedlo, i ekonomicky se dařilo, měli jsme dva tour autobusy, pět vlastních kamiónů, ve kterých jsme s sebou vozili svoje vlastní pódium, osvětlení i ostatní techniku, k tomu hromadu lidi ... a nejenom my, i ostatní kapely podobného ranku, byl to velký business, létalo se po světě, bylo to fantastické. MAGNUM se popravdě do té doby snaží vrátit, proto vyrážíme na turné, proto ještě stále točíme nové desky. Nevím, jestli to bude ještě někdy tak velké jako dřív, ale vím, že jsme stále hodně populární v mnoha zemích světa, zejména ve východní Evropě. Kapely jako MAGNUM stále mají velkou základnu fanoušků, kteří hledají takovouto hudbu. Kdyby jsme neměli věrné fanoušky, tak už bychom tu jako MAGNUM nebyli, jsme jim proto všem vděční za jejich podporu. No, co k tomu můžu dodat, bylo to V 80´s fantastické.

Ano, vidím že na ty doby vzpomínáš velmi rád.
Ano, vzpomínám. No, ale s mou baterkou to vypadá špatně, takže asi poslední otázka.

Dobře. Posledních 18 měsíců bylo pro tebe hodně náročných, nové sólové album, retrospektivní turné s MAGNUM, příprava a vydání živého 2CD, spolupráce například s AYREON, AVANTASIA a nyní se ještě chystáš na další cesty po Evropě. Plánuješ po tomhle všem trochu odpočinku, anebo už máš pro budoucnost další plány?
Ano, tenhle rok jsem toho měl hodně. Spolupracoval jsem na albu AYREON, což bylo fantastické, ale z toho žádné živé koncerty nebudou. Týden po turné s MAGNUM letím zase do Německa, abych nacvičovat s AVANTASIA a budu s nimi jako host na pěti nebo šesti koncertech. Oni pak pokračují do Jižní Ameriky, ale tam s nimi nemůžu, protože mám už v plánu další nahrávání. Ale 5. nebo 6. června myslím budu hrát s AVANTASIA na některém z evropských festivalů, kterých se účastní. Takže budu velmi zaměstnaný. Druhého, promiň, prvního srpna je v plánu na Wacken Open Air velká heavy-metalová opera AVANTASIA s kostýmy, výpravnou scénou, bude to skvělé, jako skutečná opera. A bude v ní účinkovat i hodně známých tváří, například bubeník Eric Singer z KISS. Takže to bude velká produkce, zajišťuju pro ni propagaci, mimo jiné i v Transylvánii – kde jsem nikdy nebyl. Potom se musím vrátit a zpívat na novém albu MAGNUM. Mám toho tento rok fakt dost, vyjde mi i nové sólové cédé, v září - Immortal. Nahrávání probíhá v Německu, zase jednou s Dennisem Wardem, který produkoval některé moje věci, za zády budu mít kapelu která se jmenuje PINK CREAM 69, jsou velice dobří. V září tedy sólo Lp a pak ještě na podzim bude následovat velké turné MAGNUM, to až bude dokončeno naše nové album. Zatím ale ještě nevím, kde všude budeme hrát. Teprve se to domlouvá, takže vidíš, že samá práce, práce, práce.
Teď je hlavně na pořadu dne nacvičování s MAGNUM, jak už jsem řekl máme u bicích „nováčka“ Harryho, já se už těším na tohle všechno a hlavně na to, jak budeme hrát v Praze, nikdy jsme tam nebyli. Budeme hrát v Retro Music Hall, slyšel jsem že je to velmi pěkná hala, je to dobré místo na koncert?

Já nevím, nebyl jsem tam ale doufám že jo. Určitě jo.
Aha, OK. No těším se na to. Chtěl bych to ukončit tím, že poděkuji všem v České republice za to, že celé ty roky podporujete MAGNUM, doufám že přijdete na koncert a 25. května nás uvidíte. Budeme rádi za každého kdo nás přijde pozdravit, nebo nám koupit pivo (smích).
Telefon už mi divoce bliká, tak už to budu muset ukončit, díky za rozhovor.

Já děkuji za rozhovor, hodně štěstí Tobě i Tvé rodině.

Filip Merhaut

Poznámka. Na to podstatné v rozhovoru naštěstí přišla řeč, i přes technické potíže s baterkou a srozumitelností přenosu, škoda jen, že se pro tentokrát nedozvíme, jestli má Bob v rodině muzikanta následníka, jak hluboce a od kdy jej ovlivnil Tolkien a další autoři fantasy a jestli má vůbec ještě čas na své oblíbené knížky. A jak vzpomíná na prvního bubeníka MAGNUM – Maxe Gorina. Snad příště, možná po koncertě :-) JM

Bob Catley – pokračování rozhovoru (25.5.2008)
Když minule Bobovi klekla baterka v mobilu, chybělo k dokončení pár otázek, uvítal jsem tedy možnost setkat se s ním tváří v tvář před koncertem v pražském Retru.
Promotér Ozzy dodal kamarádku překladatelku a hned i usměvavého Boba, takže jsme si šli povídat takříkajíc naostro, bez přípravy. Začátek byl trochu hektický, chvilku jsme hledali společnou řeč, ale dobře to dopadlo.
Jaromír Merhaut

Bobe, navazujeme na telefonický rozhovor pro Spark, došla ti tehdy baterka, takže tohle je jen pár doplňujících otázek.
OK.

Píseň „Back to Earth“ byla prý přidána na setlist na žádost fanoušků?
Ano, na téhle tour propagujeme koncertní záznam Wings Of Heaven - live, protože je dvacáté výročí vydání stejnojmenné studiovky. Nahráli jsme jej v listopadu v Anglii na osmi koncertech. Vyrážíme teď na evropskou část, a chtěli jsme show trochu pozměnit oproti živému albu. Dali jsme toto téma k diskuzi na svou webovou stránku a sbírali ohlasy fanoušků. Bylo jich hodně a protože fans nejvíc chtěli „Back to Earth“, tak jsme si řekli proč ne, ať nehrajeme pořád to samé. Předvedeme i jiné songy, které jsme dlouho nehráli, například z Princess Alice And The Broken Arrow „You'll Never sleep“. Zbytek je vystavěn na živáku, hlavně na druhém cd, které bude tvořit hlavní část vystoupení. My sice rozhodujeme o obsahu této show, ale fanoušci nám ji pomáhají sestavit, a my je rádi potěšíme.

Nejznámější píseň, která v seznamu skladeb chybí, je podle českých fanoušků „How Far Jerusalem“.
Ano tuhle píseň jsme vynechali. Hráli jsme ji hodně dlouho a chtěli jsme starší písně prostřídat. Je pravda, že jsme ji nikdy nehráli v České Republice, ale to žádnou :-) Všude jinde jsme ji ale už docela obehráli, a musíme brát ohled na všechny, ne jenom na jednu zemi, takže se omlouváme všem fanouškům v České republice, snad se vám budou líbit i ostatní skladby. Nemůžeme měnit show poté co už je nazkoušená, měnit ji v průběhu turné nejde.

Nyní osobní otázka. Mohl by jsi říct něco o Kexovi Gorinovi?
Kex byl mnoho let původní bubeník MAGNUM. Byl s námi od začátku, od prvního alba King of Madness, když jsme ještě byli malá kapela, která se snažila vypracovat. Nahrál s námi všech pět alb u Jet Records Dona Ardena, otce Sharon Osbournové, manželky Ozzyho. Potom následovalo období, kdy dění na MAGNUM frontě trochu utichlo, a až po pauze jsme začali znovu pracovat. Udělali jsme tehdy Lp On a Storyteller's Night, na kterém se Kex nepodílel protože už pracoval s jinými. Kex byl okouzlující člověk a můj drahý přítel. Umřel na rakovinu před vánocemi. Udělali jsme pro něj v Anglii benefiční koncert. Na něm se mimo jiné prodávaly předměty darované Robertem Plantem. Všechny peníze byly určeny pro jeho rodinu. Kex nám hodně chybí.

Mohl by jsi představit dnešní sestavu MAGNUM?
Z původní sestavy bude na pódiu já a Tony Clarkin. Veterány jsou i klávesák Mark Stanway a basák Al Barrow, ten je s námi s přestávkami od dnů HARD RAIN (1985), hrál například na albu Breath of Life z roku 2001. Máme na střídačku dva bicmeny: Jimmyho Copleye, který hrál na živém albu, přes letošní léto je ale zaměstnaný u MANFRED MANN´S EARTH BANDu na jejich velkém turné, proto dnes bude bubnovat Harry James z THUNDER. Hrál s námi například na Brand New Morning. Oba jsou velmi dobří a jsme za ně rádi. Každý z nich má svůj osobitý styl. Jsou to naši přátelé a jsou to členové kapely.

Co ti v poslední době udělalo radost, mimo hudbu?
Já sem pořád štastný a hudba je můj život.

Máš v rodině nějakého hudebníka následovníka?
Moje dcera hraje na saxofon. Chce se v budoucnu věnovat muzice naplno a profesionálně jako já, v září ale jde na tři roky na univerzitu. Zatím působí v místní ska kapele FISHING AND PARACHUTES.

Co pro tebe hudba znamená?
Já svou práci miluji. Lidi se mě ptají jak to, že jsem se dostal tak daleko. Kdyby mi někdo před třiceti lety řekl, že budu v tomhle věku stále zpívat, nahrávat, cestovat po světě a vydělávat si jako muzikant na živobytí, tak bych tomu nevěřil. Začal jsem v kapelách v šedesátých letech, protože jsem chtěl dělat dojem na holky, popíjet a užívat si života. Začalo to jako hobby a skončilo to jako celoživotní kariéra. Ale není to jenom legrace, tenhle styl života chce i hodně trpělivosti, jsou časy kdy se nedaří, je potřeba vytrvat a pak to třeba zase přijde.

Děkujeme za trpělivost a hodně štěstí.