Teatrální, rozjívený machro glam & hard rock „levou zadní s úsměvem na rtech“ mám rád, těmhle kalifornským hochům není nic dost pompézní, namašlený, narcisní, patetický, bláznivý… svatý.

BIGELF otevřeli starou truhlici plnou zaprášených ozdob, nabrali plné náruče, sfoukli prach a rozehráli vířivou psychedelickou symfonii. Něco podobného – ale mainstreamově, bez odvahy - zkoušeli před pár lety DARKNESS. BIGELF jsou mi sympatičtí vším, nejvíc ale svou až artovou imaginací a hravostí, ruku v ruce s rockovou kovařinou.

Jako byste skočili šipku doprostřed sedmdesátkového rockerského mejdanu, a kolem na stěnách  se míhali kaleidoskopické obrazce ze střípků Davida Bowieho, Marca Bolana, Alice Coopera, Roy Wooda, Roberta Frippa, Iommiho, Kena Hensleye, Alexe Harveye, Franka Zappy… žádná levná lisovaná sklíčka odkudsi z čínské fabriky, ale signované, umně broušené miniatury. BEATLES, SWEET, operetka a´la „Chess“, zhulení BLACK SABBATH s URIAH HEEP na jednom pódiu... Jen výčet všeho, co jsem zaregistroval za pár poslechů, by zabral stranu Sparku… i zvonění mého mobilu se kdesi vzadu ozvalo. A pro gurmány kaviárek, například telstarovský syntík v „The Evils of Rock & Roll“ prozrazuje, kam až se mládenci proposlouchali, klobouk dolů. Kdo v davu pod pódiem má ale tucha vo co go, že? J Veškerá muzika se odehrává v mnohovrstvé scenérii, až se zvukař v tom orchestrálním aranžérském přívalu chvílemi topí.

BIGELF jsou přesně ten případ, kdy mi vůbec nevadí, že nezazní jediná „původní“ nota. Jejich koláž je uchvacující, bezešvá, elegantní, a ve svém celku naprosto originální.

Doufám, že příště budou DREAM THEATER dělat předskokany téhle partě.

Vypadá to na mou desku ro©ku.