V novém tisíciletí Graham Bonnet výrazně ožívá, pro reunion IMPELLITTERI nahraje album „X“, pro vydání na CD zkompletuje a zremastruje archiv MARBLES, spolupracuje Dariem Molloem na projektu Elektric Zoo (2004), italským kytaristou Matteem Fillippinim, Iainem Ashley Herseyem, koncertuje poprvé ve Finsku, Estonsku, Rusku, Švédsku, po dlouhé době i v rodném UK, charitativně vystupuje s Donem Aireyem ....
Poslední roky spolupracuje s TAZ TAYLOR BANDem, viz album Welcome to America (2006), obnovuje s novými muzikanty značku ALCATRAZZ, koncertuje s Joe Lynn Turnerem.
P.S.
Když jsem se novinku o koncertu Grahama v Praze dověděl, ani sekundu jsem neváhal. Pro Bonneta jsem měl vždycky slabost, vždycky jsem jej obhajoval i na postu u RAINBOW, vedle povinných titulů typu MSG, ALCATRAZZ mám i pár jeho obtížně sehnatelných sólovek a nahrávek s FORCEFIELD. Navíc to Grahamovi v šedesáti stále zpívá, stačí projet net.
Příprava rozhovoru byla trochu narychlo, ale díky Jardovi Louckému to všechno klaplo. V pátek v podvečer vytočil 001 ..... a tady je výsledek.
JL: Hi Grahame, dovol nejdříve abych Tě poprvé pozdravil jménem českých fandů a největšího českého rockového magazínu Spark.
GB: Díky, tuším, že už jsem kdysi nějaký rozhovor do Česka poskytoval, ale určitě jsou nové věci o kterých můžeme pohovořit.
JL: Měl bys mít za sebou nedávné kalifornské vystoupení pod hlavičkou ALCATRAZZ a začíná evropské turné s TAZ TAYLOR BANDem. Můžeš nám prosím prozradit, na jaké skladby se můžeme v Praze 18.dubna těšit?
GB: Tak určitě zahrajeme nějaké věci od RAINBOW, „Since You´ve Been Gone“, „All night long“ :-), samozřejmě i celou desku TAZ TAYLOR BANDU Welcome to America. Vedle toho dojde i na pár kousků od MSG Michaela Schenkera. Musím říct, že TAZ TAYLOR BAND je úplně něco jiného než ALCATRAZZ a přestože tedy naše živé vystupování je odlišné než s ALCATRAZZ, tak není vyloučeno, že zahrajeme i pár věcí z jejich repertoáru.
JL: Letošní kalendář máš plný různých překvapení: vystoupení s ALCATRAZZ, evropské turné s TAZ TAYLOR BANDem a v létě finské turné s Joe Lynn Turnerem. Pak zřejmě plánuješ australské turné. Sleduješ kolik se svou muzikou nacestuješ kilometrů, mil? Máš na turné čas kouknout se kolem sebe, na město a zemi kde hraješ?
GB: :-) Já dobře znám hotelové pokoje, recepce a místo vystoupení. Hotel, koncert a tak to jde pořád dokola. Je to pro někoho z místních asi trochu zklamání, ale rockový hudebník opravdu není žádný turista, a v podstatě rozdíly mezi zeměmi ani příliš nevnímáme. Je jedno jestli jste v Rusku, Česku, nebo kdekoliv jinde, protože jdete z hotelu na pódium, pak se vrátíte do hotelu, padnete do postele a ráno pokračujete dál. Kdysi v Japonsku jsme byli na delším turné a viděli jsme aspoň něco, ale většinou to tak naprosto není.
Z osobního pohledu je to spíše takový hodně osamělý způsob cestování.
JL: Oživil jsi také ALCATRAZZ, je to jen návrat pro jedno, dvě show, anebo bude i regulérní turné?
GB: Tak to je samozřejmě úplně jiná kapela než původní ALCATRAZZ, jediným orig. členem jsem já, jinak je to band ze tří nových muzikantů (poznámka JM: kytarista Howie Simon - ex Soto/TALISMAN, drummer z IMPELLITTERI Glen Sobel, basák Tim Luce)). Samozřejmě, že původní členové, zejména baskytarista Gary Shea (poznámka JM: existuje totiž druhý reunion ALCATRAZZ v sestavě Waldo, Shea, Uvena, plus nový kytarista Stig Mathisen), o tom mají své, asi odlišné představy, ale my máme docela jasný záměr nahrát nové album v novém složení. Mělo by to být hodně dobré, protože nový lineup je výborný, je prostě hráčsky lepší než původní. Na druhé straně musím přiznat, že to vyvolalo hodně zlé krve, samozřejmě s výjimkou Stevea Vaie, který má svoji vlastní kariéru. Nicméně spousta lidí mi po koncertech říkala, že je to nejlepší sestava ALCATRAZZ, kterou kdy slyšeli. Já jako zpěvák chci dělat hudbu, která bude na jedné straně nová, ale na druhé straně bude obsahovat prvky původní tvorby ALCATRAZZ. Chci aby to opravdu mělo švih.
JL: Je to tvůj první rozhovor pro český rockový magazín. Omlouvám se, ale musím ti položit i otázky, na které jsi jistě odpovídal tisíckrát, čeští fans ale jistě ocení, když si uslyší přímo tvou odpověď pro ně.
Hard & heavy fanoušci možná málo ví o tvých hudebních aktivitách před Rainbow, neví, že profesionálně zpíváš už více
jak 40 let. Můžeš se rozpomenout na své začátky? MARBLES a další? Na jaké hudbě jsi jako teenager vyrůstal?
GB: Měl jsem hodně rád BEATLES a taky RS a ANIMALS, prostě anglickou hudbu, která nás v té době obklopovala. Taky jsem hodně poslouchal BEACH BOYS, kvůli harmonickým postupům, které ve svých skladbách používali. Měli určitě velký vliv i na můj způsob skládání v pozdějších letech. Taky bych měl vzpomenout ještě starší muzikanty jako Jerry Lee Lewise, Budyho Holyho a další z padesátých let.
JL: Spolupracoval jsi mimo jiné s třemi největšími, nejznámějšími nerváky mezi kytaristy: Ritchiem, Yngwiem a Michaelem :-) Jak který z nich obohatil, ovlivnil tvůj muzikantský život?
GB: Tak já musím říct, že zejména Ritchie Blackmore hodně ovlivnil moji další kariéru, protože předtím, než jsem začal zpívat v RAINBOW, jsem se pohyboval spíše v popu a když jsem si tehdy naplno uvědomil, že bych měl nahradit Ronnie Jamese Dia, tak jsem si říkal, že to snad ani není možné, ale pak jsem zazpíval „Mistreated“ a byl jsem najednou členem RAINBOW. Jsem Ritchiemu vděčný, že mi dal příležitost dělat něco jiného a stát se hardrockovým zpěvákem. Pak přišla éra s Michealem Schenkerem, a tam jsem měl zase příležitost se víc účastnit skládaní, protože Michaelova znalost angličtiny nebyla až tak dobrá, aby mohl sám psát texty. Samozřejmě se ta spolupráce rozšířila mnohdy i na hledání melodických nápadů. Michael mi tedy pomohl se skladatelsky postavit na vlastní nohy. Byla to zase jiná zkušenost. Díky Michaele! Upřímně, někdy to nebylo úplně jednoduché s nimi vyjít a vzpomínám si na první společný koncert s Michaelem v Sheffildu, to byl doslova boj :-)
JL: Čas už určitě ledasco obrousil. Uměl by sis představit stát opět na jednom pódiu s některým z nich? Vím, že jsi kupříkladu dostal nějakou ruskou milionářskou nabídku na společné vystoupení s Yngwiem ...
GB: Před pár lety jsem dostal jakousi nabídku hrát s Yngwiem v Japonsku a byl v tom docela balík peněz, ale pak se do toho nějak zapletla Yngwieho manželka a všechno to bylo naráz příliš komplikované. O té „ruské“ nabídce ani nic nevím ...
JL: Zastavíš se občas a ohlédneš zpět za svou bohatou tvorbou? Anebo se raději díváš vpřed a žiješ maximálně svými současnými aktivitami?
GB: Určitě je pro mě důležitý pohled dopředu a přesně o tom by měl být také nový ALCATRAZZ. Já chci, aby tam byly prvky, kterými byla skupina charakteristická, ale jednoznačně taky aby neměla zastaralý zvuk, ale aby zněla hodně současně.
JL: Hudební průmysl vybudoval svůj byznys na muzikantech tvé generace, v současnosti ale nemá o tyto hudebníky sedmdesátých a osmdesátých let zájem. Jak vnímáš po těch letech na hudební scéně současnou situaci kolem takzvaného hudebního průmyslu a jeho krize? A jak bys okomentoval situaci, kdy řada tvých sólových alb se velice těžce shání? Máš do budoucna šanci toto nějak ovlivnit?
GB: To je tedy opravdu problém. Dnes asi stěží najdeme nějakou velkou vydavatelskou společnost, která by po nás skočila se slovy: „nový ALCATRAZZ, tak to musíme honem podepsat smlouvu“.
Vydavatelství jsou orientovaná na nové mladé tváře a přestože ta hudba je někdy dost hrozná, tak musím uznat, že videoklipy jsou v mnoha případech výborné, a to má samozřejmě dopad na posluchače. Třeba takoví DURAN DURAN, hudba se mi nelíbí, ale klipy jsou fantastické. Víš,
v hudbě je to dnes jako v modelingu, chvíli na výsluní, a stejně jako stárnou modelky a jde to s nimi z kopce, tak je to dnes s hudebními interprety. Mladému publiku jsou servírováni mladí interpreti a celá starší muzikantská generace je vydavatelskými společnostmi ignorovaná a opomíjená. Samozřejmě dnes už můžete hudbu nahrát někde v garáži a pak ji prodávat přes internet, ale přece jenom je obtížnější dát o sobě takto vědět, než přes vydavatelské společnosti.
JL: Trošku osobnější otázka. Jak se udržuješ ve fyzické kondici mimo pódium a jaké máš mimohudební zájmy?
GB: Jsem naprosto nadšeným cyklistou, koupil jsem si model kola od Lance Armstronga a jezdím na něm jak se dá, protože je to bezvadný způsob relaxace. Někdy si na kole i zpívám a napadají mě nové nápady, je to nesmírně uvolňující. To dělám už léta a takto se udržuji fyzicky v kondici. Sport mám moc rád.
JL: I wish you all the best, and I am sure that Czech fans are looking forward for your show in Prague. Good luck Graham.