Welcome to ROCKWEB + CD KLUB MCD!

     Login
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde. Jako registrovaný uživatel získáte řadu výhod. Například posílání komentářu pod jménem, nastavení komentářů, manažer témat atd.

     Dotaz



     Menu
· Home
· archiv clankù
· interpreti - alba
· ke stažení
· napište prispevek
· prohledej rockweb
· recenze
· soukromé zprávy
· top 10
· uživatelé
· vaše konto
· www tipy

     Encyklopedie
· INTERPRETI
· ALBA (LP/CD/DVD)
· KNIHY O MUZICE

     Jazyk
Vyberte si jazykové rozhraní:


     Přečtěte si také

informace - zpráva
[ informace - zpráva ]

·Rock+ 2012/4
·Rock+ 2012/3
·Rock 2012 promo verze
·Rock+ 2012/2 v prodeji
·Rock+ 2012/1 v prodeji
·Rock+ 2011/4 ... už brzy
·Rock+ 2011/3 HOTOVO! 336 stran...
·Rock+ 2011/2
·Art Rock Book
ROCKWEB + CD KLUB MCD: z rockové encyklopedie

Search on This Topic:   
[ Go to Home | Select a New Topic ]

 Kak

z rockové encyklopedieBrianJohnson píše "



Kapela (zleva doprava): Patten, Yoder, Lockheed, Damrell.

Jedna z legend psychedelického rocku, kalifornská kapela Kak, vznikla ve městě Davis někdy na začátku druhé poloviny 60. let. Skupina je nicméně známá hlavně díky svému působení v centru květinové a psychedelické kultury San Franciscu.

Právě až ve Friscu začala kapela ve složení Gary Lee Yoder (zpěv, doprovodná kytara, texty), Dehner Patten (kytara), Joe-Dave Damrell (basa, sitar, tamburína), Christopher Lockheed (bicí) skládat svoje první výtvory, ve kterých je značně cítit vliv tehdy veleúspěšných sanfraciských kapel jakými byly Moby Grape či Grateful Dead. Posléze však Kak začali experimentovat a vytvořili několik songů v nichž mísili psychedelický rock, blues, country, folk i jazz. Vznikla tak naprosto nevšední kapela, téměř nezaměnitelná s jinými.

Prvního a zároveň posledního alba pojmenovaného stejně jako skupina sama, se všichni čtyři dočkali roku 1968, kdy jim vyšlo pod značkou Epic Records.



Toto LP však i díky chabé reklamě a navzdory nepopiratelné kvalitě příliš neuspělo. Kak se tak bohužel úspěchu, jakého se dostalo například výše zmíněným Grateful Dead, nedočkali. A co víc - roku 1969 se z popudu frontamana kapely Yodera rozpadli. Sám Gary Lee Yoder se posléze připojil k další, o mnoho známější kapele Blue Cheer, která je známá jakožto jedna z prvních průkopníků heavy metalu.

Právě jediné LP skupiny Kak je dnes poměrně vysoko ceněným sběratelským artiklem mezi tzv. "psychedelia collectors".
Nutno ještě poznamenat, že v roce 1999 byla vydána na CD speciální edice alba Kak pojmenovaná Kak-Ola. Tato edice obsahuje 11 bonusových songů - většinou demíček a živáků.

"

Poslal merhaut v Wednesday, 05. August 2009 @ 09:25:04 CEST (2136 čtenářů)
 (komentáře? | Skóre: 0)

 Greenwood, Nick

z rockové encyklopedie
Nicholas (Nick) Greenwood svou "velkou" hudební kariéru zahájil na přelomu šedesátých a sedmdesátých let coby člen The Crazy World of Arthur Brown, kde působil i Vincent Crane (Atomic Rooster) a Carl Palmer (Atomic Rooster a ELP). Jeho druhou štací byli Khan se Steve Hillagem a Dave Stewartem. 

Po jejich zániku se Nick dává dohromady s novou partou, mimo jiné kolegy od Khan, bicmenem Ericem Peacheym a původním klávesákem Dickem Heninghamem, a nahrává své jediné sólo elpé s mohutným soundem, kde dominují varhany a zdatně sekundují žestě. Sestavu doplňuje dechař Bunk Gardner (ex-Zappa, ex-Tim Buckley) a kytaristé Bryn Howarth, Chris Pritchard. Nick sám hraje na basu a zpívá.

Album vyšlo u Kingdom label a postupně se stalo obrovskou raritou. Naštěstí u Akarmy vyšla CD reedice.


JM


Studio Album, released in 1972

1- A Sea Of Holy Pleasure 
Part I 
Part II 
Part III 
2- Hope And Ambitions 
3- Corruption 
4- Lead Me On 
5- Big Machine 
6- Close The Doors 
7- Melancholy 
8- Images 
9- Promised Land 
10- Realisation And Death 

Line-up / Musicians

Nicholas Greenwood / bass, vocals, effects
Bunk Gardner / woodwinds
Dick Henningham / organ
Eric Peach(e)y / drums
Bryn Howarth / guitar
Chris Pritchard / guitar
The Tear Drops / harmony vocals.

Releases information

LP: Kingdom records
CD: Akarma rec AK289

Poslal merhaut v Tuesday, 28. July 2009 @ 19:08:19 CEST (2009 čtenářů)
 (Více... | 2521 bytů | 4 komentáře | Skóre: 0)

 J.E.T.

z rockové encyklopedie

J.E.T.

Bimbo Marrale - Guitar
Piero Cassano - Keyboards
Aldo Stellita - Bass, Vocals
Pucci Cochis - Drums

Album:
Fede, Speranza, Carita 1972 - Durium MSA 77307

CD reedice:
King (K32Y 2142) 1988 with 2 bonus tracks, Japan
Si-Wan (SRMC 2010) 1993, Korea
Vinyl Magic (no bonuses) 1996, Italy

kompilace:
J.E.T. - Durium (NDCD 219) 1995 (singly, plus celé album)

J.E.T. je mezi zasvěcenými znalci italské progresivní scény sedmdesátých let dodnes skloňované jméno. Navzdory tomu, že u zrodu stáli muzikanti z okruhu Ricchi e Poveri, a že z jejich popela povstali italopopoví Matia Bazar. Kapela vznikla v Ženevě počátkem 70. letech. Úvodní popíkové singly ani náznakem nenaznačovaly k čemu se schyluje. 

S albem Fede speranza carità (1972) provedli zdánliví popaři úplný stylový veletoč. Není možné, aby takový skvělý progresivní (art-hard) rock vznikl z ničeho, někde tam uvnitř kapely určitě klokotala náročná muzika delší dobu. Mohutné i něžné varhany, jasný vysoký hlas, nápadité svůdné melodie, členitá rytmika, bohaté vícehlasy. Klenot.

Bohužel, mládenci jakoby tímto výletem uspokojili své umělecké ambice, a navrátili se ke chlebu, komerci. Žádný z dalších singlů nestojí za větší pozornost.

V roce 1974 se přidává zpěvačka Antonella Ruggiero a nový bubeník Giancarlo Golzi (z Museo Rosenbach), J.E.T. mění název na Matia Bazar a zahajuýjí velmi dlouhou a úspěšnou pop kariéru...

Poslal merhaut v Monday, 27. July 2009 @ 22:30:43 CEST (1802 čtenářů)
 (Více... | 6745 bytů | 3 komentáře | Skóre: 0)

 Trip, The

z rockové encyklopedieJednou z nemála anglických beatových kapel (mj. The Sorrows, The Primitives, The Talismen), přicházejících do Itálie zkusit štěstí, byla i doprovodná skupina Rickyho Maiocchiho (ex-Camaleonti) The Trip s mladým Richie Blackmorem. První sestavu doplňovali: basaman Arvid Andersen, kytarista Billy Gray a bubeník Ian Broad. Ríša odehrál s The Trip pár koncertů na podzim šestašedesátého a vrátil se zpět do Anglie. Přicházejí dva Italové, ke klávesám Joe Vescovi a k bicím Pino Sinnone.

V této sestavě vychází u RCA v roce 1970 první stejnojmenné album. The Trip (někdy označované jako Musica Impressionistica podle titulu na zadní straně) obsahovalo pět dlouhých bluesrockových kusů. Jen dlouhá úvodní skladba Prologo prozrazovala budoucí classicalrockové směřování. Někteří přirovnávají díky ní prvotinu k raným Vanilla Fudge (hammondkám Marka Steina). The Trip v té době střídali angličtinu a italštinu.

S druhým Lp Caronte (1971) se stal styl a sound The Trip mnohem původnější, propracovanější, větší prostor dostaly zejména Joeovy varhany. Objevili se dokonce názory, že tak nějak by zněla bájná superskupina HELP, tedy kdyby vznikla :-)

Krátce po vydání odchází na sólovou dráhu kytarista Billy Gray, pryč je i Pino Sinnone. The Trip pokračují s novicem - Furio Chirico ze souborů I Ragazzi del Sole a Martò e i Judas- jako trio.

Velké ambice Atlantide (1972) prozrazuje už neobvyklý skládaný přebal. Kapela se slyšitelně inspirovala u ELP.

Ve stejné sestavě vzniká i čtvrté, poslední album Time of change (1973). Znovu dominují klávesy, stylově se ale The Trip posunuli více k jazzrocku, až avantgardě. Majstrštykem je dvacetiminutová "Rhapsodia".

K Arti & Mestieri odchází Chirico, nahrazuje jej Nunzio Favia (Osage Tribe), po pár měsících ale The Trip definitivně končí.

Joe Vescovi se koncem roku 1974 nakrátko připojuje k Acqua Fragile, později se potkává s Faviem v Dik Dik. V nedávné době (2002) dává dohromady tvorbou Beatles inspirovanou skupinu Shout!.

Přestože The Trip začali jako import anglo-americké produkce, časem se vypracovali mezi nejzásadnější progresivisty italské scény.

JM

Sestavy:

Richie Blackmore – guitar             A

Arvid "Wegg" Andersen (bass, vocals)  A B C D

Billy Gray (guitar, vocals)           A B

Ian Broad (drums)                         A

Joe Vescovi (keyboards, vocals)         B C D

Pino Sinnone (drums)                    B

Furio Chirico (drums)                               C

Nunzio Favia (drums)                                  D 

 

Diskografie:

LP

B) The Trip RCA (PSL 10460) 1970

B) Caronte RCA (PSL 10509) 1971

C) Atlantide RCA (PSL 10540) 1972

C) Time of change Trident (TRI 1002) 1973


Sp

Una pietra colorata / Incubi RCA (PM 3527) 1970 (z The Trip)

Fantasia / Travellin' soul RCA (PM 3561) 1970 "Terzo canale" soundtrack

Believe in yourself / Little Jane RCA (PM 3604) 1971 a-side unreleased b-side z Caronte

Intervista pt.I / Intervista pt.II RCA (UP 10540) 1972 bonus z Atlantide

Corale / Formula nova Trident (TRN 1002) 1973 z Time of change

Poslal merhaut v Saturday, 25. July 2009 @ 16:51:54 CEST (1509 čtenářů)
 (Více... | 8308 bytů | 5 komentáře | Skóre: 0)

 Jade Warrior – world music pod krídlami Vertigo

z rockové encyklopediehejkal píše "
Aktívna skupina, ktorá sa zapísala do dejín takzvanej world music skôr, než sa toho chopili latino techňáci a dokafrali väčšinu džezovej produkcie, sa volá Jade Warrior. Navzdory faktu, že aktívne pôsobí od roku 1969 prakticky dodnes (posledný album  Now je z roku 2008), nemám pocit, že by sa o ňu zaujímala široká verejnosť.

A preto som sa rozhodol, že túto formáciu, čerpajúcu inšpiráciu v Afrike, v Južnej Amerike, v Japonsku a vôbec, tak ďaleko na východ, že snahy dobových rockerov tváriť sa indicky a orientálne vyznievajú marginálne.

Ale po poriadku.

Počiatky spolupráce je možné vysledovať do raných 60. rokov, kedy sa dali dokopy Tony Duhig (gitara) a Jon Field (spev, perkusie, flauta). Už vtedy ich zaujímal džez, ale aj hudba z Afriky a z Latinskej Ameriky. V roku 1965 založili rhytm’n’bluesovú skupinu Second Thoughts, kde s nimi hral aj spevák Patrick Lyons, ktorý neskôr pôsobil v skupine Nirvana (nezamieňať s Kurtom Cobainom). V tom istom čase fungovala aj skupina Tomcats, ktorá sa rozpadla v tom istom roku a obaja budúci zakladatelia Jade Warrior sa stali jej novými členmi. V roku 1966 zmenili meno na July a aj napriek nejakému singlu sa rozpadli v roku 1968. Tony Duhig sa stal členom skupiny Unit four plus two. Tu hral aj basgitarista Glyn Havard a bubeník Alan Price. Skupina sa napriek turné zakrátko rozpadla a Jade Warrior mohla vzniknúť. Názov pochádza z pomenovania hudobnej drámy, ktorú zložili členovia skupiny pre dramatickú školu v Londýne.

V roku 1970 skupina podpísala zmluvu s novým progresívnym vydavateľstvom Vertigo a vydala debutový album Jade Warrior. V zložení Havard, Field a Duhig absentujú bicie, čo ale neabsentuje, je závan originality. Perkusie podkreslené flautou sú nemilosrdne rozbíjané nechutnou špinavou gitarou, za ktorú by sa nejeden metalista nehanbil. Mix rôznych hudobných vplyvov je tak zvláštny, že album nemožno ľahko stráviť, každopádne je to originál. V roku 1971 vychádza album Released, ktorý sa stáva asi najlepšou nahrávkou skupiny, V zostave sa zjavil starý známy, bubeník Allan Price a tiež saxofonista Dave Conners. Vo výsledku to albumu pomohlo, rytmika zrockovatela, mix štýlov je doplnený o latino, džez, ale aj ľahké boogie. Vrcholom je japonskom nasiaknutá Minamoto’s dream. Ešte v tom istom roku skupina vyráža na americké turné. Po návrate nahrali tretí a posledný album pre Vertigo s názvom Last Autumn’s Dream (1972). Je takým mixom medzi debutom a Released, časť vecí je s bubeníkom, časť bez neho, gitarista svoj škaredý zvuk vypiloval do dokonalosti.

Hoci skupina nahrala materiálu aj na dva ďalšie albumy, Vertigo s nimi zrušila zmluvu a to spôsobilo, že skupina na chvíľu stratila smer, takže sa napokon v roku 1972 rozpadla, ale jej história sa ani zďaleka neskončila. To je už ale iný príbeh.

Bádateľom v zvláštnych zákutiach rockovej hudby môžem Jade Warrior iba odporúčať, je to zvláštna, ale výborná hudba.

Oficiálna stránka skupiny: http://www.jadewarrior.com
"

Poslal merhaut v Friday, 24. July 2009 @ 17:10:45 CEST (1844 čtenářů)
 (Více... | 7059 bytů | 4 komentáře | Skóre: 0)

 Alusa Fallax

z rockové encyklopedie

Symfonický 70s rock z Itálie. Ve své době i v Itálii málo známá (v ČSSR vůbec) skupina, dnes díky internetu znovu takříkajíc nalezená.

Byla založena v roce 1969 v Miláně. Podle klávesáka Massima Parrettihoho bylo impulsem to, že jako student hudební akademie potřeboval dát dohromady muzikanty, kteří by zahráli jeho školní skladbu. Vzpomněl si na spolužáka Guida Gabeta, jenž právě vstoupil do Gli Adelfi, kapely tří bratří Cirlů. Massima je navštívil ve zkušebně, a bylo rozhodnuto. Jen se vyměnil klávesák a změnil název na Alusa Fallax.

První nahrávka Dedicato a chi amo had byla distribuována jen lokálně, prodalo se jí pouhých pár tisíc kusů, což tehdy na kariéru nestačilo. Massimo opouští představy o kariéře aranžéra a skladatele vážné hudby, a stává se členem skupiny.

Flusa Fallax hrála i zábavovky, část vlastního repertoáru ale většinou přinutila rozdováděnou mládež k poslechu. Pro vývoj skupiny byla tato zkušenost zcela zásadní, pomohla jí najít umělecky hodnotný, osobitý, a přitom posluchačsky vstřícný styl. Velký vliv měla i dvě festivalová vystoupení po boku Curved Air v létě 1973. O Aluxa Fallax se v té souvislosti objevilo pár noticek v celostátním hudebním tisku, výsledkem byl nahrávací kontrakt s Fonit Centra.

S jediným elpé Intorno alla mia cattiva educazione (1974)si dali mládenci poměrně načas. Na druhou stranu vzniklo dílo, které je dnes v Itálii řazeno po bok i těm nejproslulejším tamějším mistrům 70s artrocku. Klasicistní struktura dvou dlouhých svit, složených ze 13 částí (skladeb), symfonické aranže, chytlavá melodika, spousta kláves, jazzrockové dechařské pasáže jak od Colossea, to vše s rockově šlapavým spodkem a silným, zdrsnělým vokálem (Augusto "Duty" Cirla). Opravdu mimořádné artrockové album.

V této souvislosti je velmi zajímavé, jak ústřední postava Alusa Fallax - Massimo Parretti - popisuje své hudební kořeny a vlivy. Zcela zásadní pro něj byly Abbey Road, Jesus Christ Superstar a debut Vanilla Fudge. Z klasiky Debussy, Ravel, Stravinsky, Varese, z rockových kapel pak v průběhu let Santana, Chicago, Emerson Lake and Palmer, Pink Floyd, Jethro Tull, Genesis, Who, Joe Cocker, King Crimson, Alan Parsons.

Původně měla být Intorno alla mia cattiva educazione rockovou operou. Osou byl příběh chlapce který se vymaňuje z následků tvrdé výchovy, rostoucí frustrace spěje k výbuchu šílenství, které je ale současně osvobozující... Scénická podoba díla s loutkami, fluoreskujícími rukavicemi muzikantů na setmělém jevišti, spěla ve finále spolu s crescendem k oslňujícímu stroboskopickému deliriu, explosi, tmě, opuštěnému pódiu.

Skupina doplatila na slabou propagaci, neuchytila se. Náročným rockovým formám navíc zanedlouho odzvonilo, a Alusa Fallax končí jako doprovodka k tanci v arénách pro 4-5000 discopařanů. Jen na jih Itálie ještě jezdí s kousky svého náročnějšího repertoáru.

Mění název na Blizard, a v roce 1977 vydává popový singl. Jako bezejmenné křoví je slyšet na spoustě pokleslých nahrávek. To byl ostatně osud většiny rockerů.

Nová doba, dospělácký věk, profesní kariéry vysokoškoláků, rodiny, to vše vedlo členy Alusa Fallax k rozhodnutí ukončit činnost. V podstatě šlo o chlapské definitivní rozhodnutí, nikdy prý neuvažovali o reunionu, ani příležitostném hraní. Zůstaly "jen" krásné vzpomínky...

Alusa Fallax je příkladem, že ani mistrovské hudební dílo, nemuselo být – navíc v době vrcholícího artrocku – zárukou úspěchu. 

---

Personel:

Augusto "Duty" Cirla (vocals, drums, recorder)
Guido Gabet (guitar, vocals)
Massimo Parretti (keyboards)
Mario Cirla (flute, sax, French horn, vocals)
Guido Cirla (bass, vocals)

Discography:

LP Intorno alla mia cattiva educazione Fonit (LPQ 09082) 1974 (náklad 5000ks)

reedice: 

LP BTF/Vinyl Magic (VM LP 103) 2008

CD Mellow (MMP 229) 1994  + BTF/Vinyl Magic (VMCD 103) 2005

SP

Dedicato a chi amo /Charleston West Side (WS 8004) 1969 

Tutto passa /Cade una stella West Side (WS 8011) 1969

BLIZZARD

SP

La soffitta /Tu donna Atlas (AT077) 1977

 

Poslal merhaut v Thursday, 23. July 2009 @ 19:55:02 CEST (1788 čtenářů)
 (Více... | 6948 bytů | 5 komentáře | Skóre: 0)

 Geordie

z rockové encyklopedie

Geordie

Personnel:

Brian Gibson - drums
Tom Hill - bass
Brian Johnson - vocals
Vic Malcolm - guitar

Albums:

Hope You Like It (EMI EMC 3001) 1973 
Reissued on CD (Repertoire REP 4033-WZ, 1991)
Don't Be Fooled By The Name (EMI EMA 764) 1974
Reissued on CD (Repertoire 4124-WZ, 1991)
Save The World (EMI EMC 3134) 1976
Reissued on CD as part of "A Band From Geordieland" (Repertoire REP4515-WY, 1996)
No Good Woman 1978
No Sweat 1983
Powerhouse "Powerhouse" (Ambush, 1986)
Brian Johnson solo "Strange Man" (1976)
Geordie Featuring Brian Johnson (Redbus RBMP 5001 - vinyl compilation) 1981
Brian Johnson & Geordie "Keep On Rockin'" (Anchor/DCC - U.S. CD compilation, ANZ 700, 1989)

45s:

Don't Do That/Keep On Rockin' (Regal Zonophone RZ 3067) 1972
All Because Of You/Ain't It Just Like A Woman (EMI EMI 2008) 1973
Can You Do It/Red Eyed Lady (EMI EMI 2031) 1973
Electric Lady/Geordie Stomp (EMI EMI 2048) 1973
Rock'n'Roller/Geordie's Lost His Liggy (EMI EMI 2100) 1973
She's A Teaser/We're All Right Now (EMI EMI 2197) 1974
Ride On Baby/Got To Know (EMI EMI 2226) 1974
Goodbye Love/She's A Lady (EMI EMI 2314) 1975

Newcastle byl vždycky velkou líhní rockových talentů. Od The Animals po kupříkladu Stinga. Tvrdě pracující dělníci tohoto centra loďařského průmyslu, hornictví, strojírentství, vytvářeli posluchačské podhoubí pro zemitou muziku. Není divu, že tamější bluesoví zpěváci a muzikanti zněli opravdově. 

Geordie je dávnou místní variantou jména Georgie a taky jedna z nejlepších kapel regionu. Pod původním názvem U.S.A. vystupovali mládenci na školních vystoupeních i místních festivalech.

Zpěvák Geordie Brian Johnson (Dunston, 5.říjen1947) má hlas jako když se trhá smirkový papír a celý svět ho samozřejmě zná z AC/DC.

V roce 1972, se Geordie pohybovali nedaleko glammrockových juchtvrďáků Slade a Sweet. Když chtěli, uměli zahrát z gruntu jako pravá hardrocková kapela. 

Sestavu tvořili: Brian Johnson (zpěv), Vic Malcolm (kytara, zpěv), Tom Hill (baskytara) a Brian Gibson (bicí). Malcolm měl za sebou působení u Influence and Smokestack (s Johnem Milesem), Brian Johnson a Tom Hill u kapely Buffalo.

Geordie si v okolí poměrně rychle vybudovali pozici bavičů, jednou z nejpopulárnějších skladeb jejich repertoáru byla hospodská vyřvávačka 'Geordie's Lost His Liggie', "zpívaná" v místním dialektu. Otrlí ji najdou na jedničce.

V březnu 1972, kapela - ještě jako U.S.A. - odchází do Londýna, a podepisuje smlouvu s Red Bus Organisation. O tři měsíce později je na trhu první singl, 'Don't Do That' už pod značkou Geordie. O rok později podepisují mládenci smlouvu s EMI, zakrátko vychází debutové Lp 'Hope You Like It' (do ČSSR putovala masivně z Jugošky) , a první Top 20 hit singl, 'All Because Of You', který do dotáhl v UK na Number 6, v dubnu 1973. V Evropě měli úspěch i s  'Ain't It Just Like A Woman'.

Tři roky patřili Geordie ke stálým jménům evropských žebříčků: 'Can You Do It' (červen, 1973),  'Electric Lady' (září 1973) a 'Black Cat Woman' (1974). Svůj styl a sound Geordie výrazně rozvinuli na druhém albu 'Don't Be Fooled By The Name' (1974). Jejich verze Domu u vycházejícího slunce byla vynikajícím holdem verzi The Animals. 

Třetí a poslední řadové album 'Save The World' (1976) bylo ale těžkým zklamáním. Úplně se vytratila melodická chytlavost a drajv, jako kdyby jim někdo vypustil tlak z pneumatik. 

Nástup punku poznamenal i kariéru Geordie. Kapela se ocitlatakřka  bez angažmá, Brian vystupoval v televizní reklamě, nahrával i sólově, viz 'Strange Man' (1976). Pak ale přišla v roce 1980 nabídka od AC/DC a všechno bylo jinak. 

Bylo to až neuvěřitelné, prvního alba s ním, 'Back In Black' se prodalo zakrátko 12 miliónů kusů. Number 1 v U.K. i Austrálii, navrch singlová pecka 'You Shook Me All Night Long'. Brian Johnson, chlápek z pozapomenuté kapely se stal světovou hvězdou.

V roce 1982, se Geordie pokusili o reunion, nahráli cover 'Nutbush City Limits' a album 'No Sweat' (1983). Bez Briana to ale nešlo. V 1985 si sirotci mění název na Powerhouse a nahrávají stejnojmenné CD 'Powerhouse' (1986). A to je konec za existencí Geordie, bandy, jejíž nahrávky spolehlivě rozpohybují a potěší každého rockera.


JM podle předmluvy Chrise Welche, k reedici "Save the World" (aka "A Band From Geordieland"), Repertoire REP4515-WY, 1996

Diskografie podle: The Tapestry of Delights - The Comprehensive Guide to British Music of the Beat, R&B, Psychedelic and Progressive Eras 1963-1976, Vernon Joynson   ISBN 1 899855 04 1

Poslal merhaut v Wednesday, 22. July 2009 @ 19:43:47 CEST (2527 čtenářů)
 (Více... | 4 komentáře | Skóre: 0)

 Armaggedon

z rockové encyklopedie

Armaggedon

Proč tak dobrá skupina nenahrála víc než jedno album? Bezejmenný titul s hendrixovskou kytarou a zpěvem Franka Dieze musel zaujmout i v tehdejší, muzikantskou kvalitou natlakované době. Šest vlastních skladeb, dva covery. Nejpůsobivější je desetiminutová verze "Rice Pudding" Jeff Beck Group se zabijáckým kytarovým riffem.  Skvělá byla i předělávka "Better By You, Better Than Me"od Spooky Tooth. Nejlepší vlastní skladby jsou "People Talking" a "Open", dvojice Diez a Manfred Galatik.  Zkrátka, vše ukazovalo na skvělou kariéru. Omyl. Armaggedon se brzy po vydání alba rozcházejí, Diez se později objevuje v jazzrockových Emergency. Hrál i u Randy Pie, Karthago, Ihre Kinder a Atlantis.  Už nikdy ale nepůsobil tak nabuzeně a zapáleně jako u Armaggedon.

Dnes patří ono jediné album k vyhledávaným sběratelským položkám, jak původní Lp, tak i 1000 kusy limitovaná, číslovaná reedice z roku 1991.

Album: Armaggedon 1970 Kuckuck 2375 003 
Reissue: CD - Ohrwaschl, 1991, Kuckuck 11003-2

Frank Diez (guitar)

Manfred Galatik (electric piano)

Michael Nurnberg (bass, rhythm guitar) 

Jurgen Lorenzen (drums) 

JM podle Cosmic Dreams at Play - A guide to German Progressive and Electronic Rock by Dag Erik Asbjřrnsen, Borderline Productions, ISBN 1-899855-01-7

Poslal merhaut v Wednesday, 22. July 2009 @ 17:34:02 CEST (1437 čtenářů)
 (Více... | 6365 bytů | 6 komentáře | Skóre: 0)

 Odin

z rockové encyklopedie

Odin

Personnel:
Jeff Beer - Keyboards, Percussion, Vocals
Ray Brown - Bass, Vocals
Stuart Fordham - Drums, Percussion
Rob Terstall - Guitar, Vocals

Album:
Odin (Vertigo 6360 608) 1972
CD: Living In The Past LITP 1972-002, 2000; Akarma AK 339, 2006; Long Hair LHC00058, 2007

Live at the Maxim (CD) Long Hair LHC00057, 2007
SWF Session 1973 (CD) Long Hair LHC00056, 2007

Nadlouho takříkajíc ztracená bristská kapela Odin - innspirovaná částečně Zappou i King Crimson - působila a žila hlavně v Německu. Takových bylo na přelomu šedesátých a sedmdesátých let víc. Vznikla, když se k triuHonest Truth připojil klávesák Jeff Beer. Kapela se zdokonalovala na náročném repertoáru tehdejších světových progresivistů, viz výše FZ, KC, nevyjímaje Gentle Giant, VDGG, Soft Machine, Quatermass. Teprve později začala budovat vlastní repertoár. Její jediné studiové album vyšlo u Vertiga v roce 1972, velmi dobré koncertní výkony zachycuje CD Living In The Past LITP 1972-002, vydané u firmy Akarma, rozhlasové záznamy, vydané v roce 2007 pod názvem SWF session 1973, i Live at se Maxim, které zachycuje první koncerty Odin v roce 1971 ve Schweinfurtu.

JM podle Record Collector, September 2006 atd.

Poslal merhaut v Wednesday, 22. July 2009 @ 16:54:57 CEST (1427 čtenářů)
 (Více... | 2634 bytů | 7 komentáře | Skóre: 0)

 Hairy Chapter

z rockové encyklopedie

Hairy Chapter

Personnel:
Harry Titlbach - Guitars
Harry Unte - Vocals
Rudolf Oldenburg - Bass
Rudi Haubold - Drums
Werner Faus – Drums

Alba:
Eyes (OPP 5) 1970
Can't Get Through (Bacillus 6494 002) 1971
CD: Second Battle SB 038, Germany, 1997 (both albums)

Nekompromisní hardrockový kvartet z Bonnu. Ještě pod názvem Electric Sounds For Dancing kapela realizovala obskurní album (Maritim, 1969) , obsahující rané verze skladeb, které se později objevily na prvním Lp Hairy Chapter. “Eyes” vyšlo v roce 1970 u malého labelu OPP. Syrový proto hardrock srovnatelný s Hendrixem. Drsanská produkce dodala desce garážový sound. Na své si přijdou vyznavači wah-wahu a agresivního způsobu zpěvu.  “Can't Get Through” (nahrávané od listopadu 1970 do ledna 1971 v Dierksově studiu) bylo po všech stránkách propracovanější, hudebně i technicky, vliv Dietera Dierkse byl samozřejmě obrovský. Již žádný undergraund. Novým bicmenem kapely se stal Werner Faus. Typické byly dlouhé instrumentální pasáže, viz jedenáctiminutový titulní opus. 

Podle Cosmic Dreams at Play - A guide to German Progressive and Electronic Rock - Dag Erik Asbjørnsen, Borderline Productions, ISBN 1-899855-01-7

Poslal merhaut v Tuesday, 21. July 2009 @ 22:32:29 CEST (621 čtenářů)
 (Více... | 3 komentáře | Skóre: 0)

 Rare Bird (Ilona)

z rockové encyklopedie


Fred Kelly; Paul Korda; Paul Holland: percussion, drums
Graham Field; Dave Kaffinetti : keyboards
Nic Potter; Paul Karas; AndyRae: bass
Steve Gould: vocal, bass
Mark Ashton: drums, vocal
Seth Curtis: guitar
Kevin Lamb: vocal



Rare Bird - Sympathy

Roku 1969 založili Graham Field, Steve Gould, Mark Ashton a David Kaffinetti v Birminghamu skupinu RARE BIRD. Obsazení RARE BIRD bylo neobvyklé. Podobně jako několik let později u GREENSLADE, nepoužili RARE BIRD žádnou kytaru a vsadili na dvoje klávesy. 
 Originální sound se vyznačoval souhrou varhan a piána. Steve Gould a Mark Ashton vytvořili solidní rytmický podklad. Další poznávací značkou RARE BIRD byl hlas Steve Goulda. Zpěv hrál v jejich jediném hitu "Sympathy" největší roli. Píseň okamžitě vstoupila do žebříčku.

Rare Bird - Graham Field

Graham FieldPrvní album Rare Bird se dalo označit jako milník rockové historie. O nic horší nebylo album As Your Mind Flies By.  Díky vstupní melodii a perfektní souhře hudebníků se tato deska stala nejprodávanějším dílem RARE BIRD. Bohužel však obrat z prodeje desek nebyl tak vysoký, jak bylo očekáváno. "Sympathy" zůstalo výjimkou a lišilo se od zbytku songů stylisticky. RARE BIRD zůstali tajným tipem možná z těchto důvodů. Ten, kdo má rád singl "Sympathy", nemusí mít rád ostatní skladby, a ti, kteří "Sympathy" neměli rádi, nepřišli na nápad, aby si poslechli LP desky skupiny.




Rare Bird - Mark Ashton

Mark AshtonGraham Field založil kvůli tomuto neúspěchu a ambicím vlastní skupinu nazvanou po něm FIELDS. Pro RARE BIRD přišel konec po vystoupení Marka Ashtona ze souboru.
V roce 1972 si oba zbylí členové RARE BIRD přivedli posilu ve formě Freda Kellyho na bicí a Nicka Pottera na basu. Nick Potter přišel z kultovní skupiny Petera Hammilla VAN DER GRAAF GENERATOR. Co také RARE BIRD posílilo, byla kytara obsluhovaná Sethem Curtisem. V tomto obsazení vzniklo dílo Epic Forrest. Některými kritiky byla tato LP deska označována jako nejslabší album RARE BIRD, protože je to prý příliš přehnaný umělecký rock. 





 

Rare Bird - Dave Kaffinetti

dave KaffinettiDalší album bylo rockovější a tvrdší. Somebody´s Watching You, je pro mě nejsilnější deska od RARE BIRD. K dostání je dnes i jako CD často společně s 1.albem skupiny. Vedle Steve Goulda, Davida Kaffinettiho a Freda Kellyho, Setha (Ceta) Curtise a Nicka Portera hráli Al Matthews, Sammy Abu a Paul Holland na perkuse. Zpěvák Kevin Lamb byl přizván jako podpora. Podobně jako BABE RUTH se RARE BIRD pokusili zařadit na desku svoji interpretaci Morriconeho filmového hitu "Pro hrst plnou dolarů". Verze obou skupin patří k nejhezčím variacím na toto téma. Jistá podobnost není k přeslechnutí. Avšak ani toto špičkové album nemohlo skupině pomoci k finančnímu úspěchu. 
V roce 1974 následovala prozatím poslední deska Born Again, avšak bájný Fénix z popela nepovstal. Steve Gould, Fred Kelly, David Kaffinetti a nový basista Andy Rae tvořili poslední obsazení RARE BIRD.


Rare Bird - Steve Gould


Steve Gould

Kritici byli neúprosní a označili RARE BIRD jako "bezperspektivní mainstreamové rockery". Tento přetrvávající neúspěch přivodil konec skupiny. Ze Steve Goulda se stal úspěšný studiový hudebník a založil koncem 70.let soubor RUNNER. Stejnojmenné album je dnes mnou a některými účastníky fóra velice uznávané a vyhledávané na CD verzi. Po éře s RUNNER následovala pro Goulda několikaletá spolupráce se zakladatelem TEN YEARS AFTER Alvinem Leem. Později začal s jazzem a spolupracoval se Steve Roachem.  
Mark Ashton zůstal sólo a založil v roce 1974 skupinu HEADSTONE a v roce 1988 ASHTON. S Ashtonem spolupracovali zajímaví hudebníci: Mandy Meyer z KROKUS, Jonathan Valen z LEGS DIAMOND. V produkci Paula Rothchilda vzniklo album Modern Pilgrims.




/ Ilona 2004 / převzato se souhlasem z http://musicpages.webz.cz/data/classrock/rarebird/rare_bird.htm

diskografie:

Poslal merhaut v Sunday, 19. July 2009 @ 18:37:35 CEST (633 čtenářů)
 (Více... | 8684 bytů | 3 komentáře | Skóre: 5)

 Savoy Brown (Ilona)

z rockové encyklopedie

Hrajme boogie

Blues, Rock, BOOGIE :-) 
Založeni roku 1965 ve Walesu, GB

Kim Simmonds(guitar)
Bob Hall (keyboards)
Lonsome Dave Peverett (vocal, guitar),
Roger Earle (drums), Tony Stevens (bass) 
Andy Silvester, Paul Raymond,
Dave Bidwell, Stan Webb,
Miller Anderson, Hubert Sumlin,
Chris Youlden





Savoy Brown - Boogie Brothers

SAVOY BROWN - to je Kim Simmonds. Stejně jako zůstává Stan Webb navždy spojen s Chicken Shack, tak je to i u Kima Simmondse a SAVOY BROWN.
Narodil se 5.12.1947 v Newbridge v Jižním Walesu. Ve svých osmnácti letech byl se svou kytarou postrachem všech pubů v širokém okolí. Nakažen bluesem od svého bratra Harryho, naučil se už ve svých třinácti letech na kytaru. Jeho vzorem byl Chuck Berry. V patnácti ukončil školu a našel si práci v Londýně. V obchodě s deskami poznal harmonikáře Johna O'Learyho. Později se připojil i klávesák Trevor Jeavons, který však byl brzy nahrazen Bobem Hallem. Hall doprovázel SAVOY BROWN i GROUNDHOGS, kteří zase doprovázeli Johna Lee Hookera na jeho turné po Anglii.
 Ovlivněni byli, jako mnoho ostatních v 60.letech, Alexisem Kornerem.
V roce 1966 založil Kim Simmonds v tomto obsazení SAVOY BROWNS BLUES BAND.


Savoy Brown a Kilroy's Club

Aby získali jednodušeji angažmá, otevřeli si bratři Simmondsové vlastní hudební klub "Kilroy's". Klub byl nad hospodou "Nag's Head Tavern" ve čtvrti Battersea. Po celém městě měli reklamy a "Kilroy's" i SAVOY BROWN si postupně udělali jméno. Harry Simmonds si vydělával peníze jako pošťák a to byl dobrý základ pro skupinu.  Mike Vernon jednou slyšel SAVOY BROWN a vzal je do studia. Byly nahrány čtyři songy a z nich dva Vernon vydal na své vlastní značce Purdah.
V létě 1966 došlo k velkému průlomu. SAVOY BROWN hráli na jednom pódiu společně s CREAM. Vystoupení bylo tak dobré, že začali být vyprodáváni i mimo svůj klub.
SAVOY BROWN mohli vystupovat i v "černých" soulových klubech, neboť jejich zpěvák Brice Portius, byl jako barevný cele akceptován. 
Při natáčení demo snímků jim pomáhali bývalý kytarista STONE'S MASONRY Martin Stone, Graham "Shakey Vick" Vickery a Steve Hackett. O'Leary opustil SAVOY BROWN a připojil se ke kapele JOHN DUMMER'S BLUES BAND.



Savoy Brown, Mike Vernon a Blue Horizon

V roce 1967 bylo konečně nahráno první album. Producentem byl Mike Vernon a vyšlo na značce Blue Horizon, která byla pobočkou firmy Decca. Za tři dny nebo 30 hodin bylo album "SHAKEDOWN" hotovo. Obsahovalo bluesové standardy od B.B.Kinga, Willie Dixona a Johna Lee Hookera. Co následovalo, bylo turné po Dánsku a mnoho vystoupení po Velké Británii. Zde SAVOY BROWN doprovázel John Lee Hooker. Toto období bylo pro všechny účastníky jedním velkým stresem. Tak velkým, že došlo k problémům s drogami. Harry přechodně vyhodil svého bratra Kima.
Chappell a Portius odešli a byli nahrazeni Bobem Brunningem (ex FLEETWOOD MAC) a Chrisem Youldenem. Jako další opustil SAVOY BROWN Mannings a jeho místo zaujal nikdo menší než Hughie Flint od BLUESBREAKERS Johna Mayalla.
 Když odešel Stone, zeptali se O'Learyho, jestli by se chtěl vrátit. Nejdříve přislíbil, pak si to ale rozmyslel a k SAVOY BROWN se připojil "Lonsome" Dave Peverett.
"Lonsome" Dave přišel ze švýcarské skupiny LES QUESTIONS. V novém obsazení byl nahrán singl "Taste And Try Before You Buy" s B-stranou "Someday People". 



Savoy Brown a Chris Youlden

Když přišel singl na trh, byl Chris Youlden oslavován jako budoucí blues star. Brunning krátce poté opustil SAVOY BROWN a založil s Bobem Hallem BRUNNING SUNFLOWER BAND. Odešel i Hughie Flint, aby vytvořil formaci GUINNESS-FLINT.
Po dlouhém hledání a více pokusech, mezi nimiž byl i Bill Bruford, přijali Riverse Jobeho jako basistu a Rogera Earla jako bubeníka. Ve složení Simmonds, Hall, Youlden, Peverett, Jobe a Earle bylo nahráno album "GETTING TO THE POINT", které obsahovalo převážně vlastní materiál.
SAVOY BROWN od samého začátku bojovali se střídajícími se členy, a toto pokračovalo, když odešel Rivers Jobe a přišel Tony Stevens. Bylo nahráno několik singlů a následovalo turné po USA s vystoupeními v obou Fillmorech. Turné bylo úspěšné.
Další album "BLUE MATTER" obsahovalo několik již dříve vydaných singlů a jedno live vystoupení s "Lonsome" Dave Perevettem jako zpěvákem. Chris Youlden krátce před vystoupením onemocněl a jeho part převzal Peverett.

Savoy Brown a příprava na Foghat

Další album "ASYLUM", později přejmenované na "A STEP FURTHER", vzniklo v době druhého turné skupiny po USA. Všechna alba a singly měly v americké hitparádě malý až střední úspěch. V domovině si jich však sotva kdo všiml. Na nahrávání "A STEP FURTHER" se podíleli i Hall, Peverett, Stevens a Earle. Bylo tajně sestříháno jam session. Když si sestřih tito čtyři hudebníci znovu poslechli, byli nadšeni a připojili ještě několik dalších songů.
V sérii desek "THE WORLD OF ..." se objevilo album "ROCKED OUT" skupiny WARREN PHILIPS AND THE ROCKETS. Bylo to první session FOGHAT?

 


 

Savoy Brown

 Druhé a třetí turné po USA bylo ještě úspěšnější. "RAW SIENNA" mělo být zatím nejlepším albem SAVOY BROWN - tak to viděli Kim Simmonds a Chris Youlden. Na něm prezentovali všechny své představy o hudbě.
 Publikum to však bohužel takto nevidělo a tak se SAVOY BROWN opět nedostali ani do TOP 100, ani v USA.
Chris Youlden toho už měl v roce 1970 plné zuby a už nechtěl stát ve stínu Kima Simmondse. Chyběly peníze i nové nápady a tak Youlden SAVOY BROWN opustil. Zpěv převzal Dave Peverett, tak jak to už v minulosti několikrát udělal.
Po turné ve Velké Británii se odebrali do studia. Vzniklo album "LOOKING IN". Bylo rockovější a publikum se odvděčilo SAVOY BROWN 39.místem v US hitparádě.
Bob Hall byl doposud pouze hostujícím hudebníkem a měl přes den pevné zaměstnání. Hudba SAVOY BROWN se mezitím dále vyvíjela a kladla na muzikanty stále větší požadavky. Pro Halla byl "vedlejšák" u SAVOY BROWN dále neúnosný, svého zaměstnání nechtěl zanechat a tak od skupiny odešel.  

 

Savoy Brown a střídající se obsazení

Páté turné po USA začalo koncem roku 1970. Po jeho ukončení bylo rozhodnuto o rozpuštění SAVOY BROWN. Peverett, Stevens a Earle se spojili s Rodem Pricem a založili o mnoho úspěšnější FOGHAT. Kim Simmonds hledal nové spoluhráče a našel Rona Berga, Paula Raymonda, Andyho Pyle a Pete Scotta. Berg a Pyle přišli od BLODWYN PIG, Paul Raymond od CHICKEN SHACK. V tomto obsazení šli v BBC do studia a později jeli na turné po USA společně s FACES. Po turné odešli Pyle a Berg a připojili se k Juicy Lucy. Přišli dva další spoluhráči z CHICKEN SHACK Andy Sylvester a Dave Bidwell a doplnili SAVOY BROWN.
Poté skupinu opustil Pete Scott a byl nahrazen Dave Walkerem z IDLE RACE. Album "STREET CORNER TALKING" bylo sestříháno ze čtyř studio sessions. Povedl se skok na 75.místo v US hitparádě.
Na ostrovech nebyl úspěch žádný a tak Kim Simmonds a company opět odjeli do USA.
Následovalo album "HELLBOUND TRAIN", producentem stejně jako u "STREET CORNER TALKING" byl Neil Slaven. "HELLBOUND TRAIN" bylo nejúspěšnější album od SAVOY BROWN a dostalo se v USA až na 34.místo. Pro skupinu a kritiky to bylo nejslabší album, ne však pro fanoušky.





Savoy Brown - Kim Simmonds dnes

Obsazení se opět změnilo. Pyle se vrátil zpět od JUICY LUCY a Sylvester místo něj odešel k "Ovocné dámě". Na osmém americkém turné v roce 1972 byl pořízen záznam z koncertu v Central Parku, který byl zveřejněn v roce 1985. Hudba byla špičková, bohužel na sound nahrávky. Album "LION'S SHARE" vzniklo v listopadu 1972. Walker byl povolán k FLEETWOOD MAC (později k BLACK SABBATH a pak opět zpět k SAVOY BROWN) a přišel Jackie Lynton.  Kim Simmonds vydával v pravidelných odstupech alba s různými spoluhráči. Jedno z nejdůležitějších - "BOOGIE BROTHERS" z roku 1974, nahrál se Stanem Webbem a Miller Andersonem.
Paula Raymonda jsme mohli později potkat u UFO a THE MICHAEL SCHENKER GROUP a ještě později u jeho PAUL RAYMOND PROJECT v Japonsku.
Kim Simmonds je se svými SAVOY BROWN ještě stále aktivní a hraje blues. SAVOY BROWN nebyli nikdy ve své domovině uznáni. Úspěch měli pouze v USA a na evropském kontinentu.

/Ilona/  převzato se souhlasem z http://musicpages.webz.cz/data/classrock/savoy_brown/savoy_brown.htm

diskografie:

Poslal merhaut v Sunday, 19. July 2009 @ 18:23:31 CEST (1012 čtenářů)
 (Více... | 24299 bytů | 3 komentáře | Skóre: 0)

 PETER GABRIEL (Melodie 6/1981)

z rockové encyklopedie

Jiří Černý: 

PETER GABRIEL 

Vítěz, který nemává


Že přerušil pětileté soupeření Roberta Planta (Led Zeppelin) a Jona Andersona (Yes) a stal se loni v anketě Melody Makeru světovým zpěvákem číslo jedna, je u Petera Gabriela téměř pominutelné ve srovnáni s tím, že:

• před šesti lety opustil skupinu Genesis na prahu její celosvětové slávy;

• půldruhého roku pak nechal posluchače čekat na svou prvni desku;

• vydal dosud jen tři alba, bez názvu, pokaždé v levém horním rohu stejným pismem jen PETER GABRIEL;

• sotva ho lze charakterizovat jako rockového zpěváka;

• těžko byste hledali přemýšlivější hvězdu dnešní pop music.

Narodil se 13. května 1950, přesně jako Stevie Wonder, ale ve středoškolských letech ještě žádným "zázrakem" nebyl. Obdivoval černošský soul Otise Reddinga a Jamese Browna a o přestávkách v Kartuziánské škole v Godalmingu je na lavici napodoboval. Se spolužáky založil v roce 1966 Genesis a s nimi vyspěl v dramatického interpreta, mistra pěveckých technik a výrazů, jevištní atmosféry, masek, převleků, textových situaci a charakterů.

Ať v kostýmu s netopýřími křídly, v bílé stařecké masce, s hlavou vytvarovanou do květinové nebo liščí podoby, vždycky fascinoval nápady, napětím -i vkusem. Z provaziště v divadle Drury Lane se snesl zavěšen na laně, v Paříži podtrhl sošnost svého postoje za mikrofonem s pomoci dvojníka-loutky, ale u ničeho nezůstával dlouho a nic nedramatizoval přes míru. I ta jeho pyramidovitá maska umožňovala lidem, aby na něj šťastně volali: "Vylez, Petře, víme, že tam jsi"

Anketní prvenství Genesis 1974-5 v kategorii živých vystoupení byla především dílem Gabrielovým.

 

Uzamčeni úspěchem

Jeho odchod v září 1975, po bezmála deseti letech u Genesis, chápala většina fanoušků i po Gabrielově vysvětlujícím dopisu právě tak málo, jako kdysi jeho výrok, že by někdy byl radši, kdyby je fanoušci na koncertu vypískali.

"Stroj, který jsme postavili jako svého pomocníka; aby sloužil našim skladbám, se stal naším pánem, a úspěchem, po němž jsme toužili, nás uzamknul." Gabriel se přiznal, už se začal na desky a na publikum dívat jako na peníze a že ho to od lidí vzdalovalo.

Ani pozdější Gabrielovy úvahy na toto téma nejsou pouhým obrazem jedné kariéry...

"Do skupiny bylo zapojeno tolik lidí a tolik peněz, že se zdálo riskantní snažit se cokoli měnit."

"V podsta,tě jsem měl pocit, že jsme vystavěli dům a pronajali ho. A pro mě je mnohem zajímavější stavění než pronajímání"

"U Genesis bylo všechno nasměrováno k tomu, abychom zůstali tak, jak jsme. Chtěl jsem a potřeboval jsem změnu."

I po takhle přesném průhledu se mu celý problém vyjevil ještě jinak, v hudebním obrazu. Hrdina písně Vrch Solsbury (Solsbury Hill) v máchovských barvách – setkání s orlem za větrné noci, nad světly města - líčí, kam až dospěl jeho život: "Které spojení bych měl přerušit / Cítil jsem se být součástkou té scény / Vypadnul jsem přesně z té mašinérie."

 

Už ne jehně

Popěvkovitý ráz Vrchu Solsbury, jakoby podtextová radost nad osvobozením se z "mašinérie", pomohl nahrávce z albového debutu i k mocnému ohlasu na singlu. Vůbec hudba celého alba - víc než texty - ukázala "Jehně ležící na Broadwayi", poslední Gabrielovu roli na dvojalbu u Genesis, v bojovnější náladě a vyspělejší i mnohostrannější podobě. (I když právě na "Jehně" navázal Gabriel víc než na cokoli jiného z éry Genesis.)

Točilo se v Torontu, v produkci Boba Ezrina: úspěch s ním mívali Alice Cooper i Lou Reed. Gabriela nikdy moc nenadchli, a Genesis Ezrina taky ne. Studioví hráči, Ezrinovi američtí krajané, moc nemluvili, zato zvukař italského původu z Chicaga nepřestal nadávat: tohle sólo ne, tohle je dlouhé, tohle je úplně hrozné atd. Gabriel, zvyklý od Genesis na nejangličtější způsoby, jak něco naznačit, aby se nikdo neurazil, brzy pochopil, že takhle půjde práce rychleji. Dokonce na Ezrinovu radu zachoval z původních sedmi částí Vrchu Solsbury jen dvě.

Gabriel, jehož podíl na hudbě Genesis byl jen částečný a ne zrovna zdůrazňovaný, složil skladatelskou maturitu na jedničku. (Z chystaného plánu na album s hudbou Martina Halla zbyla jen Hallova spoluúčast na Excuse Me.) Vystřídal několik nálad, aniž by psal cvičení ze žánrů: ani Bruce Springsteen (Humdrum); ani Randy Newman (Waiting For The Big One) – k němuž se v té písni připodobnil hlasově - nebyli pro jeho skladby, vycházející z ducha obou amerických písničkářů, víc než ukazatelé k rockové jednoduchosti.

Zatímco první pogabrielovské album Genesis, A Trick Of The Tail, bylo roku 1976 první v anketě MM a výborně se prodávalo,. Gabrielův stylový debut získal jen menšinový ohlas. I nadšení odborníci časem znejistěli... Jen Gabriel byl klidný, nezávislý na hvězdách i antihvězdách. Takže punk rock neměl rád a netajil se tím.

Poslal merhaut v Friday, 05. June 2009 @ 01:02:35 CEST (590 čtenářů)
 (Více... | 17706 bytů | 2 komentáře | Skóre: 5)

 Genesis (Melodie 8/1978)

z rockové encyklopedie
Autor: Jiří Černý

Podle poslední čtenářské ankety Melody Makeru jsou Genesis [čti: dženysis) nejlepší skupinou v Británii, v kategorii živých vystoupení dokonce nejlepší na světě.

I mezi jednotlivci jsou členové Genesis nahoře: Phil Collins druhý na bicí nástroje a šestý jako zpěvák, Tony Banks třetí v klávesových nástrojích, stejně tak jako Steve Hackett mezi kytaristy.

Anketa, ovládaná ve většině kategorií třemi londýnskými skupinami - Genesis, Yes, Led Zeppelin - ovšem nevysvětluje proč. Genesis jsou totiž nejčinnější, vedle zájezdů po světě vystupují doma každý rok, nekoketují s možností uniknout britským daním někam do Kalifornie, Francie nebo Švýcarska.

Jejich alba se však nikdy neprodávala tak dobře jako desky Pink Floyd, Emersona, Laka a Palmera nebo Rolling Stones; kolem 200 000, málokdy víc.

Genesis taky nikdy nepodnítili žádnou mánii, nebyli zbožňováni a jako jednotlivci jsou právě tak málo známí a mimo pódium nerozeznatelní jako jejich publikum.

Nepatří k žádné nové ani staré vlně, nemají nic společného s blues a dokonce i jejich zařazení do rockové hudby je sporné. Na rozdíl od Yes a trojice ELP, k nimž bývají nejvíc přirovnáváni, nikdy neupravovali díla vážné hudby, nehráli nic jiného než vlastní skladby. U nás dosud žádné jejich album nevyšlo, ale jak jsem uslyšel před lety první, sháněl jsem se po všech ostatních, přesně tak, jako když vás chytí napoprvé romanopisec. Desky Genesis přitahují už obaly, většinou malovanými, výtvarně sladěnými s pohádkovou vznešeností hudby a zpívaných příběhů odkudsi z pomezí této, skutečné Británie, a oné literárně stvořené Lewisem Carrollem i Johnem Keatsem.

Samotná hudba Genesis - pro našince vlastně jediný přímý zdroj zkušeností se skupinou - může být při vší své fantasknosti a melodické i barevné podmanivosti pro někoho tvrdým oříškem. Jako před pěti lety pro recenzenta New Musical Expressu, když psal o písni Cinema Show [Biograf) z alba Selling England By The Pound (Prodávají Anglii po libře):

"Obsahuje řadu mistrných riffů a frází, z nichž každá je zajímavá natolik, že by z ní byla malá rocková balada, nicméně po osmi či deseti taktech tu nastane jakási panika a Phil Collins začne bicími nástroji rozsekávat tempo a vrhá své spolupracovníky do řady nezajímavých a křečovitých struktur, které ničí jakoukoli rovnováhu a podstatu, jakou píseň mohla mít. A stává se to obyčejně ve chvíli, kdy jste zrovna začali být s hlavním záměrem písně spokojeni."

Přesně tohle je jeden z hlavních důvodů mého obdivu k Genesis. Jenomže mi ty náhle vytvořené struktury nepřipadají nezajímavé.

Už na samém počátku své existence si Genesis se svou "skrytou písňovostí" znesnadňovali život. To se ještě jmenovali Anon a všichni chodili do Kartuziánské střední školy v Godalmingu, v hrabství Surrey: Peter Gabriel (zpěv, flétna), Tony Banks (piano], Anthony Phillips (kytara], Mike Rutherford (baskytara) a Rob Tyrrell (bicí). Bylo jim šestnáct a marně se pokoušeli někomu vnutit své skladby; proto si museli založit skupinu a hrát si je sami. Jedinou píseň udali "mimo": zpíval ji bratr Rity Pavonové.

Když se na školním večírku v roce 1966 objevil mezi bývalými absolventy i Jonathan King, dali mu pásek se školními nahrávkami. Kingovi se to sice zdálo strašné, ale cosi ho v tom přece jen zaujalo.

O prázdninách je vzal do londýnského studia, v roce 1967 jim už na značce Decca vydal singl Silent Sun, o rok později A Winter's Tale a v roce 1969 album. Vymyslel jim místo původního vtipného názvu Anon (Ihned) mohutnější Genesis (Stvoření); když se doslechli, že tak se jmenují už jedni Američané, změnili to na Revelation [Zjevení). Pak se američtí Genesis rozpadli a po všech těchto změnách zůstala jen vzpomínka v názvu prvního alba, From Genesis To Revelation - Od stvoření ke zjevení. Že se jedná zároveň o první a poslední biblickou knihu je jedna ze vzdělaneckých jemností, o něž u absolventů proslavené školy nebyla nouze.

Jonathanu Kingovi už nikdo nevezme, že Genesis objevil (právě tak jako 10cc nebo Kursaal Flyers) - i když je po třech letech marného čekání na úspěch opustil. Projevil ekonomickou ostražitost příštího autora skladby Una Paloma Blanca a jiných dokonale profesionálních odrhovaček; lekl se délky a vyprávěcího charakteru písní Genesis.

I jemu připadalo, že si Genesis šlapou po písničkářském štěstí.

Ostatně ono první album prý opravdu není dobré. Živé vystupování skupiny se omezovalo na nejbližší okolí, k nejskromnější aparatuře, pořízené zprvu za 600 liber, se jen pomalu přikupovávaly další části, a vůbec celí Genesis působili v sousedství jiných skupin hrozně nepatřičně: pohled do jejich šatny, s košíkem vajec natvrdo, slaných vdolků a s konvemi čaje, vyvolával v tvrdých rockerech směs opovržení a legrace.

Poslal merhaut v Wednesday, 03. June 2009 @ 14:22:28 CEST (601 čtenářů)
 (Více... | 14426 bytů | 2 komentáře | Skóre: 5)

 Capability Brown (bio - profil)

z rockové encyklopedie
Sestava:
Tony Ferguson: vocals, guitar, bass, flute, pedal steel
Dave Nevin: vocals, guitar, bass, recorder, mellotron, synthesizer, percussion, vibes
Roger Willis: vocals, drums, piano, harmonica
Grahame White: vocals, guitar, lute, balalaika, keyboards
Kenny Rowe: vocals, bass, percussion
Joe Williams: vocals, percussion

Alba:
From Scratch (Charisma CAS 1056) 1972
Voice (Charisma CAS 1068) May 1973
Liar (Compilation) (Charisma CS 5) 1976

45s:
War (PS) (Charisma BCP 7) 1971
Wake Up Little Sister/Windfall (Charisma CB 193) 1972
Liar/Keep Death Off The Road (Charisma CB 217) 1973

Reedice: Voice (Japanese Charisma/Virgin VJCP-2546)

 
Anglická art-folk-rocková skupina, kterou počátkem 70.let založilo šest zpěváků a multiinstrumentalistů: Kenny Rowe, v šedesátých letech člen The Moments (kde působil i Steve Marriott) a Harmony Grass, Tony Ferguson (rovněž Harmony Grass), Dave Nevin, Grahame White (Fuzzy Duck), Joe Williams (Harmony Grass) a Roger Willis (Gremlins)

Po podepsání smlouvy s labelem Charisma nahrála skupina dvě alba, v 1972 "From Scratch“ a následující rok „Voice“. V roce 1976 vyšla kompilace „Liar“.

Po rozpadu se Willis, White a Ferguson dali nakrátko dohromady se souborem Christie (1974), v roce 1976 se pak všichni tři stali členy Krazy Kat, kteří nahráli pro Mountain Records dvě alba. Kenny Rowe vydal u Charisma singl Jesus/Water Song (CB 219). Roger Willis dnes bubnuje v Storm Warning.

Vlastní repertoár psali pro kapelu Nevin a Ferguson. Capability Brown si ale často k obrazu svému předělávali převzaté skladby, viz Steely Dan - „Midnight Cruiser“, Russ Ballard (Argent) – „Liar“, Rare Bird – „Beautiful Scarlet“ a „Redman“, Affinity – „I Am And So Are You“ (autor Alan Hull z Lindisfarne) a Steely Dan „Midnight Cruiser“.

Capability Brown dodnes oslňují vokálními harmoniemi (včetně a capella), bohatou instrumentací s řadou až exotických nástrojů a přepestrou paletou nálad a stylů, od rozverných trubadůrských popěvků, jak z podhradí, přes dozvuky sixties, artrockový patos a pompu, až po 70s heavy.

Jaromír Merhaut (první verze 5/2009)

Poslal merhaut v Friday, 15. May 2009 @ 20:03:31 CEST (732 čtenářů)
 (Více... | 5531 bytů | 2 komentáře | Skóre: 0)

 MADE IN DEEP PURPLE - II (komentovaná diskografie - merhaut)

z rockové encyklopedieDeep Purle - Mark II reunionMark II (reunion)
O návratu Párplů se koncem sedmdesátých a začátkem osmdesátých spekulovalo v zahraničním tisku každou chvíli, půlka chlapů z II&III se potkávala u Rainbow, druhá ve Whitesnake, někteří další u Iommiho. V podstatě vše záleželo na penězích, a na Ríšovi. Ten měl svou zářivou Duhu a nejvíc materiálu v šuplíku. V květnu 1984 bylo vydáno oficiální komuniké o obnovení Deep Purple. Návrat v nejslavnější sestavě Blackmore, Gillan, Glover, Lord, Paice byl samozřejmě pro nás hardrockery událostí roku. Vůbec nám nevadilo, že metaloví vlajkonoši mezitím posunuli tvrdost až do extrému, a že tedy obnovení Párpli budou spíše relaxačním svlažením májovým deštíkem, než krupobitím žulovek. Mám v hlavě uloženu vzpomínku z ostravské burzy naproti pivovaru, jak jedné probouzející se sichr listopadové neděle čtyřiaosmdesátého, vytáhnul pražský dopravce za svitu baterek ze své brašny léta očekávané, nové párplovské elpíčko a pravil "staří pánové mi udělali radost"...
Perfect Strangers (1984)
Deep Purple - Perfect Strangers (1984) "Knocking at Your Back Door" – při tom potemnělém, tajemném, do mohutna rostoucím a zrychlujícím se úvodním riffu mě vždycky příjemně šimrá na zádech. Intro jak má být. Deska jako celek se docela trefila do heavy vkusu doby. Dnes mi z osmdesátek leccos až tak nevoní, Mark II stylem i zvukem naštěstí plynule navázala, tam, kde v třiasedmdesátém skončila. Lordovy hammondy hrčí a chrčí jako kdysi, Blackmore si háčkuje svoje, Gillan nasadil drsanskou notu, Paice se nenechal vtáhnout do plácavé módy. Glover jede v podpalubí svoje, jako vždycky. Jen malinko do pompézního soundu vsákla Amerika, ve které se nahrávalo (a Rainbow, odkud si Ritchie přinesl pár polotovarů). Vedle otevíráku, "Under the Gun" a titulky sice není na „Perfect Strangers“ dalších nadčasových kusů, album se ale poslouchá parádně. Stačí být hardrocker.
House Of Blue Light (1987)
Deep Purple - House of Blue Light (1987) První album DP, které vyšlo rovnou i na CD. Párplovka odvarka. Soulově šponovaná "Bad Attitude" ještě budiž, ale jinak je první půlka "The House of Blue Light" skoro neposlouchatelná, ukoptěný, mdlý pokus o tehdy módní bombastický sound, chybí pořádné melodie, samý druhák, aranže taky jak podle nějaké konfekční šablony z Prostějova, zejména Lord se "vyznamenal" a pokračoval v obalování párplovského soundu symfoničnem. Blackmore ani nemluvím, hraje vůbec na téhle desce? Ani jsem si nevšim. Ale jo, hraje, jeho sóla působí mdle, chybí jim dřívější zaťatost i machrovská okázalost,... vývar z ponožek. Gillan mi přijde takový otrávený, bez jiskry. Do popředí se dostávají namísto riffů chytlavé nápěvy, když se k tomu přičtou osmdesátkově efektovaně nazvučené bicí máme před sebou dobový pompézní melody hardrock. A když se k tomu přičte hrozný zvuk, tak ...
Ke konci sice zazní jakž takž elegantní a našlápnuté kousky, "Strangeways" však vypadla z odpadního koše "Perfect Strangers", a "Mitzi Dupree" to nezachrání, i kdyby odtamtud vystřelovala kopačáky. Bez znalosti DP klasiky bych možná řekl: dobrý album, ale takhle je to jedno z nejslabších, s Gillanem určitě.
Je to samozřejmě rozpoznatelný Párpl, ale chutnej jak přihřívanej čaj. Někdy, když je nejhůř, ovšem i takový přijde vhod.

První návrat Mark II byl světovým úspěchem. Především naživo Deep Purple táhli jak zamlada. Spousta tehdejších metalistů mohla konečně slyšet nefalšovaný hardrock v prvotřídní kvalitě a poznat tak kořeny své oblíbené muziky. Živák „Nobody´s Perfect“(1988) nemá zdaleka koule „Made in Japan“, je to taková ex-post stříhánka a slepovačka od mixpultu, a je to slyšet.
Pro mne osobně byl první reunion trochu rozporuplný, po prvním nadšení jsem přeci jenom cítil, že už Párpl se mnou tak nelomcuje, jako kdysi a že ty nové studiovky jsou sice solidní, ale ve srovnání s překotným kvasem na kovovém rockovém křídle to byl mainstreamový folčíček. Stačí poslechnout „Highway Star“ od Metal Church, aby bylo jasno, co mám na mysli. Dnes – s odstupem čtvrtstoletí - samozřejmě vnímám vše s větším nadhledem a užiju si obojí.

Poslal merhaut v Sunday, 26. April 2009 @ 11:44:45 CEST (694 čtenářů)
 (Více... | 8224 bytů | 2 komentáře | Skóre: 0)

 BUDGIE (profil, komentovaná diskografie)

z rockové encyklopedie
ANDULKA TĚŽKOODĚNÁ

Intro
BUDGIE (Andulka), další z plejády přehlížených a přitom stylotvorných kapel. Pokud má někdo patřit do pomyslné první vlny britského heavy metalu, tak BUDGIE nepochybně.

Dávno před nástupem punku dokázali do svého volnomyšlenkářského hardrocku narvat i urputnost a určitou neomalenost, s ničím-se-nesranost. Zatímco souputníci zkrášlovali svůj styl hráčskou ekvilibristikou, vokály, duněním, BUDGIE (vedle svých oblíbených reminiscencí na sixties psychedelii) jednoduše tlačili na pilu, a že uměli říznout a klovnout. Andulka předlétla svým způsobem dobu a ukázala metalistům cestu. Považovat BUDGIE za podružnou, anebo dokonce obskurní kapelu je projevem neznalosti souvislostí. Doba na ně nebyla připravená, proto nevystoupali svou popularitou mezi božské.
Často bývají označováni za jakýsi derivát BLACK SABBATH, to je ovšem další z nedorozumění, jimiž jsou BUDGIE obklopeni. Každá z obou kapel má vlastní, naprosto odlišnou chemii, i když riffy jsou obdobné. Co mě ale přímo fascinuje, jsou trdlecí plky o tom, že BUDGIE prý měli úzkou vazbu na RUSH (příkladově Daniel Bukszpan: Heavy Metal Enckylopedie – to je vůbec „bible“ k popukání, ale fotky dobrý). Takovým mudrlantům rád vždy připomenu, že RUSH vznikli o nějaký ten roček později, a že Geddy Lee i Burke Shelley kvičí jak jim zobák narost, a ne, jak se kdy navzájem slyšeli neslyšeli.

Bio Suši
(SIX TON) BUDGIE (DROPPINGS) se zformovali v roce 1968 ve Velšském Cardiffu jako přímí pokračovatelé HILLS CONTEMPORARY GRASS. Zakládajícími členy byli: baskytarista a zpěvák Burke Shelley (narozen jako John Burke Shelley 10.dubna 1947), kytarista Tony Bourge (Anthony James Bourge, 24.listopadu 1948) a bicmen Ray Phillips (Raymond John Phillips 1.května 1949).

První demo BUDGIE nahráli v témže roce, debutové stejnojmenné album až o více jak dva roky později. Točilo se ve studiu bratří Wardů Rockfield, pod producentským vedením Rodgera Baina (mj. BLACK SABBATH, BARCLAY JAMES HARVEST), který upřednostňoval „živý“ způsob studiového nahrávání. Perlou, jakou by Ringo Čech nesesmolil, je song „Nahá rozpadající se pastýřka“.

Deska vyšla v létě 1971 u MCA Records, mezi top se nedostala. V září následoval singl „Crash Course in Brain Surgery“. O pár desítek let později skladbu přepracovala METALLICA na svém EP “Garage Days Re-Revisited” (1987). Pro úplnost uvedu, že „Homicidal Suicidal“ z jedničky nahráli SOUNDGARDEN.
Dvojka „Squawk“ vyšla v září 1972 u MCA, opět produkoval Rodger Bain. Obal s ptačí verzí bombardéru Blackbird SR-71 má na svědomí Roger Dean. V žebříčcích nebodovala, přesto se během roku dopracovala k označení zlatá. BUDGIE na něm mimo jiné zodpoví i otázku, jaké horko je v podpaží přístavního dělníka :-) Z Lp byl v lednu 1972 vytažen singl „Whiskey River/ Stranded“.

BUDGIE především koncertovali, doma i na kontinentu. OSIBISA, THIN LIZZY, MOTT THE HOOPLE, NAZARETH – s těmi všemi stáli v letech 1971-72 na pódiu.

Trojku „Never Turn Your Back on a Friend“ (1973, MCA, cover Roger Dean) si BUDGIE produkovali sami. Je posledním albem v původní sestavě Shelley – Bourge – Phillips.  Nejznámější Andulčinu pecku „Breadfan“ nahrála v roce 1988 METALLICA.

Následuje série koncertů ve Švýcarsku, Španělsku a Rakousku. Téměř celý rok tráví BUDGIE doma i venku po boku nastupujících JUDAS PRIEST.
„In for the Kill!” (1974, MCA) nahráli BUDGIE ve své produkci a s novým drummerem Peteem Bootem (ex EXTREEM, BULLION, BLUE CONDITION, LION s ex JUDAS PRIEST zpěvákem Al Atkinsem). Jako první se umístila v britské Top, na 29.místě. Perličkou byla nová verze „Crash Course in Brain Surgery“.
Ray Phillips se připojil ke KRACOTOA, založil RAY PHILLIPS´ WOMAN a později se objevil v „BUDGIE II“ TREDEGAR.

V lednu 1975 je na trhu singl „I Ain't No Mountain/ Honey“. S železnou roční pravidelností vydané 5.lp „Bandolier“ (1975, MCA) dosáhlo na ostrovech na 36.příčku a certifikát Gold. Za bicí se posadil Steve Williams (ex QUEST, LONE STAR). Skladbu „I Can't See My Feelings“ později přepracovali IRON MAIDEN.
Pete Book se po odchodu postupně objevil u SWEATY BETTY, SUICIDE a v reunionu LION.
Tímto albem končí takzvaná klasická éra BUDGIE. Turné k „Bandolier“ zavedlo BUDGIE i do Jugoslávie.

Poslal merhaut v Tuesday, 07. April 2009 @ 00:44:13 CEST (1639 čtenářů)
 (Více... | 21511 bytů | 3 komentáře | Skóre: 5)

 Eloy (Volker Kuinke - Ilona)

z rockové encyklopedie
Na vlnách Oceánu

Tu spoustu let, které strávila na světových mořích, na ní není ani vidět. Velká, pyšná plachetnice stojí u mola zcela klidně, malé vlnky pleskají o její dřevěný trup. Při pohledu zblízka vidíme, kolik bouří loď zažila. Většina stěžňů musela být vyměněna. Jistě nejstarší plavidlo v celém přístavu, avšak přitahuje nejvíc pozornosti. Většina lidí si chce tuto loď prohlédnout, nezajímají je moderní jachty, kterých je jako písku v moři...


Jedna mimořádná, nejúspěšnější, nejmilovanější i nenáviděná německá kapela slavila v roce 1999 své 30.výročí: ELOY!
Zřejmě žádná jiná skupina v Německu neměla tolik radikálních změn v sestavě a tak spletitou historii jako tito hudebníci z Hannoveru. Jejich fanoušci je milovali! Přes 2 miliony prodaných zvukových nosičů hovoří za vše.
Dal jsem si tu práci a sepsal story této jedinečné skupiny. Kdo by mohl lépe vyprávět než sami její členové? Jako dlouholetý vedoucí Eloy's Fan Clubu mám spoustu materiálů, které byly doposud přístupné pouze členům klubu.
Jak všechno začalo? Zakladatelem a kapitánem na impozantní plachetnici jménem ELOY je Frank Bornemann. A takovou loď dostat do pohybu a řídit přes oceány - to potřebuje dobrou posádku.

Frank poprvé vyplul na moře v roce 1969:
"V 60-tých letech bylo v Hannoveru několik zajímavých skupin, které hrály v mládežnických centrech a klubech. V každé kapele byli 1 - 2 dobří hudebníci, se kterými jsem chtěl společně hrát. Horečně jsem přemýšlel, jak tyto lidi přemluvit. Pak jsem dostal nápad. Obvolal jsem všechny vytipované osobnosti a sdělil jim, že zakládám novou skupinu, která má být sestavena ze špičkových muzikantů konkurenčních souborů. A opravdu se mi je podařilo shromáždit ke zkoušce. Všichni přišli s tou představou, že ti ostatní jsou v souboru již napevno. Ve skutečnosti jsem byl ve skupině zatím jenom já sám."

Když pak byli ELOY skutečně založeni, byli v jejich řadách vedle kytaristy Franka Bornemanna ještě Manfred Wieczorke(gtr), Erich Schriever(vcls, piano), Wolfgang Stöcker(bas) a Helmut Draht(drums). Název kapely byl inspirován knihou "Time Machine" od H.G.Wellse.
Skupina vyhrála regionální soutěž a tím získala šanci nahrát první zvukové nosiče. Vznikly singly "Walk Alone" a "Daybreak".

První nazpíval Erich Schriever, druhý Frank Bornemann. Frank o svém zpěvu prohlásil, že tehdy řval jak stoletý los, avšak tak úplně hrozné to nebylo! Hudba se dá srovnat s pozdějším albem

MÜLLTONNE/ELOY, které vyšlo v roce 1971 u firmy Philipps. Dneska těžko existuje někdo, kdo tyto rarity má. Obaly vyrobil Manfred Wieczorke, který byl tehdy tiskařem.
Skupina si dala inzerát, že shání manažera, který by se staral o smlouvy na desky. Opravdu to klaplo. Ozval se jistý Freiherr von Lepel. Jeho "šlechtické" jméno dělalo dojem u gramofirem a tak se ELOY dostali ke své první smlouvě s Philippsem a tím i k realizaci svého debutního alba MÜLLTONNE. Toto dílo bylo nahráno ve Stars Studiu v Hamburku. Zvukovým inženýrem byl, později velice slavný, Conny Plank.
Náklad MÜLLTONNE se pohyboval okolo 5.000 exemplářů a v lokálním tisku se objevily první kladné recenze. Kdo by si tenkrát pomyslel, že se tato deska stane legendou? Před nedávnem bylo toto dílo s úpravami a 30-ti stránkovým bookletem znovu vydáno malou firmou Second Battle.
Rozkládací obal s autentickými popelnicemi vzbudil již počátkem 70-tých let značnou pozornost. I když se toto rané album nedá srovnat s pozdějšími opulentními díly, bylo důležitým krokem k nastávajícím velkým úspěchům ELOY. Po této černé desce je poptávka již přes 20 let a je nejdražší raritou na hudebních burzách.

Bouří zažila plachetnice ELOY mnoho. První zacloumala jejím trupem hned po vydání MÜLLTONNE. Nastaly rozpory mezi Erichem Schrieverem a Frankem Bornemannem neboť každý chtěl jít svou vlastní hudební cestou. Nakonec Schriever a Helmut Draht skupinu opustili. Draht měl těžkou autonehodu a nahradil ho Fritz Randow. Fritz byl již v té době na hannoverské scéně malou hvězdou a jeho způsob bubnování výborně zapadnul do hudby ELOY. Bouře změn se přehnala i přes Manfreda Wieczorkeho, avšak nestrhla jej z paluby. Dostal v kapele nový úkol - začal hrát na varhany.

Nové album INSIDE bylo nahráno ve zmenšeném obsazení. ELOY byli pouze kvartetem a měli problém jak nahradit zpěváka Ericha Schrievera. Frank Bornemann zprvu vůbec nepřemýšlel o tom, že by se měl tohoto úkolu zhostit. Viděl svou roli v kapele více jako kytarista a skladatel. Nechme ho vzpomínat:

"Došlo to tak daleko, že jsme měli materiál pro INSIDE pohromadě a měli jsme jít do studia. Termín nahrávání se blížil a my stále neměli zpěváka. Z nouze jsem nakonec vokály nazpíval sám a album bylo úspěšnější než naše první deska. Byli jsme skupinou, která hrála a nakonec i vyprodukovala hudbu, jež byla postavena hlavně na atmosféře. INSIDE jsme nahráli v Hamburku v jednom studiu, které se tenkrát ještě jmenovalo Windrose. Dnes je to dosti známé Chamäleon Studio. V té době mělo velice pokrokové zařízení. První strana byla nahrána 8-stopou technikou a zvukový inženýr se tenkrát jmenoval Henning Rüte. Druhá strana byla nahrána nejmodernější 16-stopou technikou a to Thomasem Kuckuckem, který později hodně spolupracoval s Udo Lindenbergem."

V té době byli ELOY neustále na turné. Jezdili od klubu ke klubu a pilovali svůj styl. "Kde byla zásuvka, tam se něco dělo", rád vzpomíná Frank Bornemann. Díky své vynikající aparatuře dostávali ELOY často příležitost vystupovat jako předskokani americkým a anglickým skupinám. Jediným závazkem bylo, že i headliner mohl hrát na jejich aparatuře. Náhle pořadatelé koncertů zjistili, že i německé skupiny mohou slavit úspěchy ...
Manfred Wieczorke a Wolfgang Stöcker si na dlouhých koncertních šňůrách dokonale zkoordinovali hru, takže jejich nástroje tvořily jeden z nejlepších strunných tandemů v Německu.

Manfred Wieczorke:
"Tato četná turné byla základním kamenem našich pozdějších úspěchů. Pro jih země jsme měli manažera, který se jmenoval Carlo Hähnchenmeier. Myslím, že to byl nejtlustší muž Německa. Měl agenturu na zajišťování koncertů a velkou lásku k párkům. Když otevřel plechovku se 40 párky, nedal nám ani jeden a snědl je sám. 40 kusů!!"

Poslal merhaut v Saturday, 21. March 2009 @ 20:55:52 CET (1528 čtenářů)
 (Více... | 72374 bytů | 2 komentáře | Skóre: 5)

 Zombies (Vladimír Svoboda)

z rockové encyklopedie


Skupinu zakládají v roce 1963 Argent, Blunstone a Grundy na škole v St.Albans. Původní basista Paul Arnold odchází, aby se mohl věnovat studiu (později se stane lékařem). Přichází White a skupina zkouší vlastní repertoár v místnosti nad obchodem jeho otce. V roce 1964 skupina vyhrává soutěž regionálních kapel "HEARTS BEAT", kterou pořádají londýnské noviny The Evening Post. Odměnou je hudební zkouška ve studiu společnosti Decca Records. Ta s nimi podepisuje tříletý nahrávací kontrakt. Mládenci končí středoškolskou docházku a stávají se profesionálními hudebníky. Uzavírají manažerskou smlouvu s Titem Burnsem a záhy vychází jejich první singl "She's Not There", který se umístí na 12.místě anglické hitparády. V USA se probojuje až na 2.příčku a THE ZOMBIES dostávají nabídku na americké turné. Mají 20 vyprodaných koncertů v New Yorku a vystupují ve vánočním show s THE NASHVILLE TEENS, SHANGRI-LAS, THE SHIRELLES a ostatními celebritami.
Další singl "Tell Her No" z roku 1965 má opět velký ohlas v USA, ale v Anglii je posledním žebříčkovým úspěchem. První album THE ZOMBIES se slušně prodává a skupina rozjíždí turné s Dusty Springfield, THE SEARCHERS a HEINZ v Odeon Cinema v Stocktonu a končí po 24 koncertech v Cardiffu ve Walesu. Vychází druhé album THE ZOMBIES-BEGIN HERE a kapela absolvuje triumfální turné po USA.
Rok 1966. Singl "Indication" se nedostává do žebříčku. Navzdory bohaté a lukrativní koncertní činnosti po Evropě a Dálném Východě je skupina rozčarovaná špatnou spoluprací s firmou Decca, která jim odmítá vydat další album.
V červnu 1967 vyprší smlouva s Deccou a skupina přechází pod křídla společnosti CBS, která jim zaručuje tvůrčí nezávislost. THE ZOMBIES vydávají LP - ODESSEY AND ORACLE (s očividně nesprávným zněním prvního slova), kterou produkují Argent a White. Skupina se zcela nečekaně rozpadá na podnět Blunstonea a Atkinsona, kteří těžce nesou nedostatek úspěchu hlavně v rodné Anglii. Blunstone se vydává na sólovou dráhu. Album ODESSEY AND ORACLE získává pozitivní kritiky a i když nemělo být původně uvedeno v USA, na nátlak šéfa kapely BLOOD, SWEAT AND TEARS Al Koopera, vychází na značce Date i za oceánem.
V roce 1969 Colin Blunstone podepisuje smlouvu s firmou Deram a nahrává novou verzi původního hitu THE ZOMBIES "She's Not There" s barokním smyčcovým aranžmá. Vychází pod jeho pseudonymem Neil MacArthur a dosáhne 34.místo britské hitparády. Druhá skladba "It's Not Easy" však neboduje.
Na základě častého rozhlasového vysílání se píseň "Time Of The Season" z alba ODESEY AND ORACLE probojuje ve Spojených státech na 3.příčku prodejnosti a je druhým milionovým singlem kapely. Skupina dostává z USA nabídky na znovuobnovení činnosti a nabízejí jí 20.000 dolarů za koncert. Všichni jsou proti, jen Argent souhlasí, protože v průběhu zakládání své nové skupiny ARGENT, kompletuje předchozí nahrávky THE ZOMBIES a hodlá se je vydat na LP s dosud nezveřejněným materiálem. Od živé prezentace očekává úspěch. Dává dohromady koncertní skupinu v sestavě: Argent, Grundy, White a nováčkové Jim Rodford(basa) a Rick Birkett(kytara). Existují však jen několik týdnů. Ani plánovaná deska nikdy nespatří světlo světa a Argent vydává alespoň singl "If It Don't Work Out", který je poslední skladbou pod hlavičkou THE ZOMBIES. Hlad po oblíbené skupině je však v USA tak velký, že se objevuje několik falešných THE ZOMBIES, kteří využívají úspěchu skladby "Time Of The Season" a vystupují po celém území, což si vyslouží soudní stíhání. Praví THE ZOMBIES však nemají zájem o další pokračování kariéry. Atkinson a Grundy se stávají hudebními redaktory, White je producentem a Argent později zakládá skupinu se svým jménem, s kterou se proslaví v sedmdesátých létech.
Pouze Colin Blunstone má vyšší cíle a vrhá se na sólovou dráhu. V roce 1971 podepisuje novou smlouvu s firmou Epic, tentokrát pod svým skutečným jménem. Debutní singl "Mary Won't You Warm My Bed" se do žebříčku nedostane. Koncem roku vychází první album ONE YEAR. Revival skladby Dennyho Lainea "Say You Don't Mind" končí na 15.místě a předznamenává druhé album ENNISMORE z roku 1972. Kritiky jsou vynikající, ale do žebříčku neproniká. Všechna Blunstoneova alba jsou vysoce hodnocena odborníky, ale komerční úspěch nemají, podobně jako se vedlo i LP-deskám THE ZOMBIES. V průběhu 70.let jich nahraje 7.
V roce 1981 jako host zpívá na revivalu "What Becomes Of The Brokenhearted" s Davem Stewartem a úspěch se konečně dostavuje (13.místo UK TOP 20). Blunstone pln optimismu odchází od Epicu ke značce Panache a vrhá na trh singl "Miles Away" - bohužel opět propad! V květnu 1982 opět mění firmu, přechází k PRT Records a vydává poslední hit "The Tracks Of My Tears", cover Smokeyho Robinsona, s kterým se umísťuje v anglické hitparádě na 60.pozici. Po tomto "úspěchu" se Blunstone opět ztrácí z dohledu veřejnosti a v osmdesátých letech o něm takřka není slyšet.

Vladimír Svoboda 2002

Poslal merhaut v Saturday, 21. March 2009 @ 19:35:07 CET (533 čtenářů)
 (Více... | 6274 bytů | 2 komentáře | Skóre: 0)

 Argent (Vladimír Svoboda)

z rockové encyklopedie



Po rozpadu THE ZOMBIES zakládá jejich vedoucí Rod Argent v roce 1969 novou britskou skupinu, do které zve bratrance Rodforda a bývalé členy kapely ROULETTES Ballarda a Henrita. Nové hudební těleso nazve trochu narcisisticky svým jménem. Společnost CBS vydává v roce 1970 debutní album ARGENT, které ještě hodně těžilo z odkazu starých THE ZOMBIES. Úspěch v žebříčcích nezaznamenává, ale obsahuje několik zajímavých songů. "Dance In The Smoke" byl zařazen na sampler FILL YOUR HEAD WITH ROCK. Další z písní - "Liar" byla coverem úspěšného hitu amerických THREE DOG NIGHT a "Cast Your Spell Uranus"" se potom objevila na výběrovce TOGETHER! ARGENT si získávají pověst kvalitní koncertní kapely a úspěšně brázdí Spojené státy.
Následující alba byla těžší ve stylu a soundu, přitom se z nich rekrutovaly dva britské hity - "Hold Your Head Up" (5.místo) a "God Gave Rock'N'Roll To You" (18.místo). Nakonec, i obě alba - ALL TOGETHER NOW! a In DEEP - se dobře prodávala.
LP - NEXUS, z roku 1974, znělo místy až bombasticky, úvodní tři classical-rockové instrumentálky "The Coming Of Kohoutek", "Once Around The Sun" a "Infinite Wanderer" by mohly klidně zdobit alba ELP nebo BEGGAR'S OPERA. Většina dalších harmonicky košatých a bohatě instrumentovaných kompozic obsahovala vedle již zmíněného "classical" akcentu i prvky melodicky rozmáchlého, zvukově pompézního A.O.R. amerického střihu ala KANSAS a STYX. Byl to kousek pro náročnější a vyhraněnější posluchačstvo, takže komerční úspěch se nedostavil.
V květnu 1974 odchází Russ Ballard na sólovou dráhu a stává se zručným hitmakerem, jehož písně zařazují do svých repertoárů ty největší hvězdy. Na jím uvolněném postu se objevili hned dva muzikanti - John Grimaldi (viola, mandolína, cello) a John Verity (kytara). V dubnu 1975 vychází neúspěšné album CIRCUS a skupina mění nahrávací společnost. První projekt pro firmu RCA je LP - COUNTERPOINT, ale komerční úspěch je nulový. Brzy odchází Grimaldi a skupina se namísto hledání náhrady v roce 1976 rozhodne pro rozchod. Rod Argent se pouští do sólové produkce a koncertní činnosti. Henrit si otevřel v západním Londýně obchod s bicími soupravami a občas si zahraje s kolegy Rodfordem a Veritym v kapele PHOENIX, ještě před tím se však spolu s Rodfordem připojil na čas ke THE KINKS. V červnu 1978 dosahuje Argentova instrumentálka "Argentina Melody" na 14.příčku britského žebříčku a stává se televizní znělkou mistrovství světa v kopané v Argentině.

Vladimír Svoboda 2002

Poslal merhaut v Saturday, 21. March 2009 @ 19:29:37 CET (637 čtenářů)
 (Více... | 5109 bytů | 4 komentáře | Skóre: 0)

 Average White Band (Vladimír Svoboda)

z rockové encyklopedie
1972. Gorrie zakládá skupinu společně s přáteli, kteří mu před rokem pomáhali při sólové nahrávce. McIntosh hrál předtím s kapelou OBLIVION EXPRESS, zatímco Stuart, Ball, Duncan a McIntyre působili od polovice šedesátých let v různých skotských skupinách. V červenci mají první veřejné vystoupení na Lincolnově festivalu ve Velké Británii.
1973. 13.ledna vystupují v úloze předskupiny Erica Claptona při jeho comebacku v Rainbow Theatre v Londýně. Oblíbený styl skupiny - směs R&B a amerického funku, zaujme společnost MCA Records, která s ní uzavírá smlouvu na LP - SHOW YOUR HAND.
1974. Druhé album AVERAGE WHITE BAND znamená změnu značky na Atlantic Records a v USA ji produkuje Arif Mardin. 23.září na párty v Los Angeles umírá po požití nadměrné dávky heroinu McIntosh, který byl přesvědčený, že šňupe kokain. Hned ho nahrazuje černošský bubeník z UK Steve Ferrone.
1975. LP deska a singl z ní pod názvem PICK UP THE PIECES, vystřelí v USA ve stejném týdnu na špičku hitparády. Singl vystoupí v UK na no.5 a LP na no.6.
Původní LP - SHOW YOUR HAND společnosti MCA Records, vychází v reedici v USA pod názvem PUT IT WHERE YOU WANT IT, a dosahuje na 39.příčku US žebříčku.
Singl "Cut The Cake" se stává velkým hitem v USA (no.10) a v UK končí 37.místě. SP "If I Ever Lose This Heaven" vystoupí na 39.pozici v USA, kde skupina v tomto roce působí. Následuje "School Boy Crush" a dosahuje 33.metu.
1976. LP - SOUL SEARCHIN' se v USA umístí na 8.místě. Skladba "Queen Of My Soul", z tohoto alba, končí v USA na no.40 a v UK na no.22.
1977. Dvojalbum PERSON TO PERSON v USA vystoupí na 28.pozici, ale v UK nemá komerční úspěch. Skupina vydává živé LP - BEN E.KING AND US, na kterém většinu sólového zpěvu nahrál Ben E.King. Album má úspěch v USA (no.33) a předznamenává budoucí kariéru souboru v úloze doprovodných hráčů černošských umělců jako je např. Chaka Khan.
1978. Ve Velké Británii přecházejí pod gramofonovou společnost RCA Records. Po tomto přechodu se většina skladeb stane hity dříve v UK než v USA.
LP - WARMER COMMUNICATIONS pod značkou RCA, je posledním albem skupiny v produkci Arifa Mardina.
1979. LP - FEEL NO FRET se umísťuje v UK na no.15 a stává se nejlépe prodávaným albem od založení AVERAGE WHITE BAND. Z alba pochází singl "Walk On By", který se stane hitem v UK (no.46).
V USA LP vystoupí na 32.příčku hitparády. SP "When Will You Be Mine" uvízne v UK na 49.místě.
1980. Skupina se 7.června zúčastňuje na akci "The Summer Of 80 Garden Party" v londýnském Crystal Palace Concert Bowl, kde vystoupí i BOB MARLEY & THE WAILERS, THE Q-TIPS a Joe Jackson.
Píseň "For Your Love" se v USA zastaví na 46.stupínku hitparády.
Album SHINE uvízne v USA pouze na 116.příčce. V disco rytmu nahraná skladba "Let's Go Round" vystoupí v USA na no.53, v UK na no.12.
SHINE má v UK relativní úspěch a protlačí se na 14.pozici prodejnosti. V nottinghamském Theatre Royal se začíná po delším čase první turné skupiny po Velké Británii. Po odehrání šesti koncertů soubor vyrazí na další vystoupení v Evropě.
1981. Album VOLUME VIII uvízne v USA na no.182 a kapela nadobro přichází o těžce vydobyté americké pozice.
1983. Dvě Stuartovy skladby zaznějí na LP George Bensona IN YOUR EYES. AVERAGE WHITE BAND vydávají další neúspěšnou desku CUPIDS IN FASHION.
1988. Stuart, Gorrie a Ferrone se spojují s Renee Geyerem na značce A&M Records v souboru EASY PIECES.
1989. Po podpisu nové smlouvy se značkou Track Records se SP "The Spirit Of Love" umístí na 47.místě v americkém R&B žebříčku a album AFTERSHOCK, ze kterého skladba pochází se také v R&B žebříčku dostane na no.69.
1990. Stuart přispěje sólovým zpěvem na album Davida Fostera RIVER OF LOVE. Koncem roku se stává součástí skupiny, se kterou koncertuje po světě Paul McCartney.


Vladimír Svoboda 2003

Poslal merhaut v Saturday, 21. March 2009 @ 19:15:23 CET (607 čtenářů)
 (Více... | 5233 bytů | 2 komentáře | Skóre: 0)

 It's A Beautiful Day (bio Vladimír Svoboda)

z rockové encyklopedie


Skupinu zakládá v San Francisku v červenci 1967 LaFlamme,  který má klasické hudební vzdělání. Název skupiny ("Je krásný den"),  je inspirovaný počasím,  jaké bylo v den jejího založení.
1968. Kapela podepisuje smlouvu s místní značkou San Francisco Sound Records,  když se stává populární svými vystoupeními,  kde dominuje zejména La Flamme se svojí charakteristickou hrou na unikátní pětistrunné housle. Přitažlivá píseň "White Bird",  kterou složil LaFlamme společně se svojí manželkou Lindou,  se stává hymnou hippies,  kteří soubor bezmezně milují.
1969. V květnu vychází album IT'S A BEAUTIFUL DAY. Desku přebírá do celostátní distribuce firma CBS/Columbia a posléze uzavírá s kapelou nahrávací smlouvu. Toto album je skvělou ukázkou sanfranciské hudby tzv. druhé psychedelické generace. Zdvojené vokály Davida LaFlamme a Pattie Santos jsou charakteristické pro celou Bay Area scénu. Excelentní houslové party jsou nedostižné zejména ve skladbách "White Bird",  "Hot Summer Day" a "Girl With No Eyes". Druhé straně vévodí "drogová" "Bulgaria" a orientální "Bombay Calling",  úžasné album uzavírá "Time Is" s osobitým sólem na bicí. LP se umísťuje v USA na 47.místě v žebříčku alb.
1970. V Anglii se,  díky koncertnímu turné skupiny,  album vyšplhá až na 28.příčku hitparády. 28.června IT'S A BEAUTIFUL DAY hrají na hudebním festivalu v Bathu společně se skupinami LED ZEPPELIN,  PINK FLOYD,  SANTANA a dalšími a sklízejí zasloužené ovace.
Linda LaFlamme odchází ze skupiny a nahrazuje ji klávesista Fred Webb. Vzniká druhá deska MARRYING MAIDEN. Hostující Jerry Garcia,  z THE GRATEFUL DEAD,  zde hraje na banjo a steel kytaru. Deska pokračuje ve stopách debutu,  ale trošku jí chybí bezprostřednost. Obsahuje znamenité songy "Don And Dewey" a "Hoedown",  ve kterých opět excelují elektrifikované housle. Překrásné harmonie obsahují skladby "The Dolphins",  "Essence Of Now",  "Let A Woman Flow" a "Do You Remember The Sun?". Obsazuje v USA no.28,  v UK se vyšplhá na 45.místo.
1972. Po personálních změnách skupina nahrává album CHOICE QUALITY STUFF/ANYTIME. Deska se vrací ke starému zvuku,  ale postrádá trošku hudební nápady. To však vynahrazují mystické texty a výborná atmosféra nahrávky. Nejlepším momentem je mistrovská skladba "The Grand Camel Suite". LP se v americkém žebříčku umístí na 130.příčce.
LP - LIVE AT CARNEGIE HALL v USA vystoupí na 144.místo hitparády. Je poznamenáno častými personálními změnami ve skupině. Sestava,  která zde účinkuje trpí zjevnou nesehraností a koncert je jen slabým odleskem její virtuozity z let 1968 až 1970.
1973. LP - IT'S A BEAUTIFUL DAY ... TODAY v americkém žebříčku vystupuje na 114.pozici a je jejich posledním úspěchem v žebříčku. V roce 1974 se skupina po vydání další desky - 1001 NIGHTS,  rozpadne.
1976. David LaFlamme se znovu objevuje jako sólista a na značce Amherst Records vydává LP - WHITE BIRD. V USA dosahuje 159.místo hitparády,  zatímco titulní skladba z něho (nová verze oblíbené skladby z debutní LP - IT'S A BEAUTIFUL DAY),,  obsazuje v US žebříčku singlů,  kam se originální nahrávka nedostala,  no.89.
29.listopadu 1997 vystupuje reformovaná skupina IT'S A BEAUTIFUL DAY ve Filmore Auditoriu v San Francisku v obsazení: David LaFlamme,  Mitch Holman,  Val Fuentes a Hal Wagenet plus původní zpěvačka Linda Baker LaFlamme a nový klávesista Larry Blachshere. Byla to však labutí píseň tohoto bezesporu talentovaného souboru a je velikou škodou,  že toto poslední setkání nevyšlo na hudebním nosiči.



Sestavy:

DAVID LA FLAMME (1941,  Salt Lake City,  USA) - flute,  violin,  vcls A B C D
LINDA BAKER LA FLAMME - keyboards,  harpsichord A
BRUCE STEINBERG - harm A
VAL FUENTES - drums A B C D E
PATTIE SANTOS - vcls,  tamburine A B C D E
HAL WAGENET - gtr,  vcls A B C
MITCHELL HOLMAN - harm,  vcls,  bas A B C
TOM FOWLER - bas C D
BILL GREGORY - gtr C D E
FRED WEBB - vcls,  horns,  keyboards B C D E
BUD COCKRELL - bas,  vcls E
GREG BLOCK - violin E
DAVID JENKINS - lead gtr
JOHN NICHOLAS - bas
LARRY BLACHSHERE - keyboards

Alba + důležité kompilace:
1. (A)IT'S A BEAUTIFUL DAY - Columbia 1968
2. (B)MARRYING MAIDEN - Columbia 1970
3. (C)CHOICE QUALITY STUFF/ANYTIME - CBS 1971
4. (D)LIVE AT CARNEGIE HALL - Columbia 1972
5. (E)IT'S A BEAUTIFUL DAY ... TODAY - Columbia 1973
6. (E)1001 NIGHTS - Columbia 1974
7. (-)IT'S A BEAUTIFUL DAY (Kompilace) - San Francisco Sound 1985


Singly:
1. Bulgaria/Aquarian Dream - San Francisco Sound 1968
2. White Bird/Girl With No Eyes - San Francisco Sound 1969
3. White Bird/Wasted Union Blues - Columbia 1969
4. Soapstone Mountain/Good Lovin' - Columbia 1970
5. Anytime/Apples And Oranges - Columbia 1972


David LaFlamme sólově:
1. WHITE BIRD - Amherst Records 1976

Vladimír Svoboda 2003 - převzato z http://musicpages.webz.cz/data/texty/itsbeautifulday.htm se souhlasem autora

Poslal svoboda v Sunday, 22. February 2009 @ 13:32:56 CET (627 čtenářů)
 (Více... | 2 komentáře | Skóre: 0)

 Iron Butterfly (2x koment bio)

z rockové encyklopediemerhaut píše "


Je jaro roku 1966. Skupina IRON BUTTERFLY ("Železný motýl"),  kterou založili v San Diegu v Kalifornii Ingle (syn kostelního varhaníka),  Bushy,  Penrod,  Weis a DeLoach se přemísťuje do Los Angeles. Svým osobitým,  temným soundem se stali jedněmi z těch,  kteří položili základy později tolik úspěšného heavy metalu.
1967. Pilně účinkují v losangelských klubech Bido Lito,  The Galaxy a The Whiskey A-Go-Go a podepisuje smlouvu se značkou Atco,  patřící pod firmu Atlantic Records.
1968. První album HEAVY,  po dobu svého 49-týdenního pobytu v žebříčku,  vystupuje v USA na 78.místo,  k čemuž mu pomůžou četná vystoupení IRON BUTTERFLY v úloze předskupiny na koncertech THE DOORS a JEFFERSON AIRPLANE. DeLoach končí. Penrod s Weisem odcházejí a zakládají skupinu RHINOCEROS. Nahradí je Dorman a Braunn.
Skladby "Possession" a "Unconscious Power" jsou spolu s materiálem skupiny CREAM uvedeny ve filmu SAVAGE SEVEN.
Další album IN-A-GADDA-DA-VIDA vstupuje do amerického žebříčku a vyšplhá se na 4.příčku. Titulní Inglova skladba,  která pokrývá celou stranu,  se stává kultovní záležitostí. Dále se sluší vyzdvihnout skladby "Flowers And Beads" a "Termination",  jež měly slušnou popularitu mezi kalifornskými hippies.
IRON BUTTERFLY se zúčastňují Newport Pop Festival v Costa Mesa v Kalifornii.
Skladba "In-A-Gadda-Da-Vida",  zkrácená ze 17-minutové verze z LP,  dosahuje v US hitparádě 30.místo.
1969. LP - BALL vstupuje razantně do žebříčku a probojuje se na 3.pozici. Skladba "Soul Experience" uvízne v USA na no.75. V červnu skupina vystupuje s Joem Cockerem, CREEDENCE CLEARWATER REVIVAL,  Jimim Hendrixem a mnohými dalšími na Denver Pop Festival,  který se koná na Mile High Stadium v Denveru v Coloradu.
Skladba "In The Time Of Our Lives" dosahuje v USA 96.místo hitparády. IRON BUTTERFLY vystupují na třídenním Atlantic City Pop Festival v New Jersey.
Braunn odchází a s DeLoachem a Penrodem zakládají skupinu FLINTWHISTLE. Nahrazují je kytarista Larry Reinhardt(ex ALLMAN BROTHERS BAND) a bývalý člen kapely BLUES IMAGE Mike Pinera.
1970. LP - IRON BUTTERFLY LIVE v USA vystoupí na 20.místo prodejnosti. LP - METAMORPHOSIS s novými členy Pinerou a Reinhardtem obsazuje 16.příčku amerického žebříčku. Pinera prohlašuje: "Musíte se změnit,  měli byste jít s módou".
Deska EASY RIDER (LET THE WIND PAY THE WAY) z filmu EASY RIDER,  na které IRON BUTTERFLY zpívají titulní skladbu,  končí v US hitparádě na no.66.
1971. Album IN-A-GADDA-DA-VIDA po 140 týdnech opouští americký žebříček. S prodejem přes 3 milionů exemplářů získává platinu a stává se nejprodávanější nahrávkou na značce Atlantic Records. (Zůstane jí až do nástupu LED ZEPPELIN).
23.května se skupina,  po koncertu na rozloučenou,  rozpadá. Dorman a Reinhardt zakládají soubor CAPTAIN BEYOND. Bushy vystupuje s kapelou THE VOXMEN.
1972. LP - THE BEST OF IRON BUTTERFLY/EVOLUTION obsazuje v USA 137.místo.
1973. Vychází další kompilační album STAR COLLECTION.
1975. V únoru Braunn a Bushy obnovují skupinu společně s Philem Kramerem,  Billem De Martinezem a Howardem Reitzesem,  podepisují smlouvu s MCA Records a vydávají neúspěšné desky SCORCHING BEAUTY (US no.138) a SUN AND STEEL. Potom se skupina rozpadá.
Mike Pinera,  který prošel skupinami RAMATAM,  NEW CACTUS BAND a THEE IMAGE a od roku 1978 nahrával i sólově,  se chápe myšlenky oživit IRON BUTTERFLY. Po dvou pokusech v letech 1982 a 1988,  které nepřinesly žádnou desku,  obnovuje legendární skupinu v létě 1992. Vzniká nová verze skladby "In-A-Gadda-Da-Vida" a pro americké turné Pinera získává i Dormana a Bushyho. Další koncerty jsou známy i z roku 1997. "Železný motýl",  zdá se,  opět mává křídly,  ale nějak se nemůže odlepit od země.
 
Sestavy:
DOUG INGLE (1946,  Omaha,  USA) - keyboards,  vcls A B C
DARRYL DE LOACH (San Diego,  USA) - gtr A
JERRY PENROD (San Diego,  USA) - bas A
DANNY WEIS (San Diego,  USA) - gtr A
RONALD "RON" BUSHY (1945,  Washington D.C.)- drums A B C D
LEE DORMAN (1945,  St.Louis,  USA) - bas B C
ERIC KEITH BRAUNN (1950,  Boston,  USA) - gtr,  vcls B D
MIKE PINERA - gtr C
LARRY "EL RHINO" REINHARDT - gtr C
PHIL KRAMER (1952,  Youngtown,  Ohio,  USA) - bas D
HOWARD REITZES (1951,  Southgate,  USA) - vcls,  keyboards D
BILL DE MARTINEZ - vcls,  keyboards D
STEVE FELDMAN - vcls
DEREK HILLARD - keyboards
KENNY SUAREZ - drums

Alba + důležité kompilace:
1. (A)HEAVY - Atco 1967
2. (B)IN-A-GADDA-DA-VIDA - Atco 1968
3. (B)BALL - Atlantic 1969
4. (C)IRON BUTTERFLY LIVE - Atlantic 1970
5. (C)METAMORPHOSIS - Atlantic 1971
6. (-)THE BEST OF IRON BUTTERFLY/EVOLUTION - Atlantic 1972
7. (-)STAR COLLECTION (Kompilace) - Atlantic 1973
8. (D)SCORCHING BEAUTY - MCA 1974
9. (D)SUN AND STEEL - MCA 1975
10. (-)RARE FLIGHT (Kompilace) - MCA 1986
11. (-)LIGHT AND HEAVY:THE BEST OF IRON BUTTERFLY 1968-71 - Rhino 1993
12. (-)GREATEST HITS - BMG 1995

Singly:
1. Unconscious Power/Possession - Atco 1967
2. In-A-Gadda-Da-Vida/Iron Butterfly Theme - Atco 1968
3. Soul Experience/In The Crowds - Atco 1969
4. In The Time Of Our Lives/It Must Be Love - Atco 1969
5. I Can't Help But To Deceive You Little Girl/To Be Alone - Atco 1969
6. Easy Rider(Let The Wind Pay The Way)/Soldier In Town - Atco 1970
7. Silly Sally/Stone Believer - Atco 1971

www.ironbutterfly.com

Vladimír Svoboda 2003 převzato se souhlasem z http://musicpages.webz.cz/data/texty/ironb.htm

+ bio ze zapomenuté hudby:
"

Poslal svoboda v Sunday, 22. February 2009 @ 13:23:40 CET (892 čtenářů)
 (Více... | 13833 bytů | 14 komentáře | Skóre: 0)

 Warhorse

z rockové encyklopediehejkal píše "


Na úvod sa priznám, že som veľmi zlý človek. Zloprajný a nevďačný. Chcete príklad? Tak dobre, som šťastný, že prvá zostava skupiny Deep Purple nevydržala. Teší ma, že Evans a Simper odišli a nezlízali smotanu za neskoršie úspechy. Tak im treba. Hnusné, čo? A to všetko iba preto, že milujem Captain Beyond a Warhorse. Ak by neodišli, dejiny by možno išli inak a svet by bol ukrátený o geniálne diela.
                     
Takže, v roku 1969 opúšťa skupinu Deep Purple basák Nick Simper, pretože je nespokojný s komerčným (ne)úspechom. Chvíľku pobudol v sprievodnej skupine speváčky Marshy Hunt a vidiac, že ju to nebaví (skupinu, nie Marshu), uzurpuje všetkých členov a zakladá skupinu Warhorse. V zostave Ashley Holt (spev), Ged Peck (gitara), Mac Poole (bicie), Frank Wilson (klávesy) a kapelník (basa) nahrali v roku 1970 album Warhorse, plný Párplovskeho varhanieho hard rocku, ktorý je neprávom zabudnutý. V roku 1971 (vo februári) vychádza aj singel St Louis / No Chance. Skupinu potom opustil gitarista a jeho náhradou sa stal Pete Parks. S ním vydali v roku 1972 druhý a posledný album, Red sea. Avšak, úspech sa moc nedostavil, navzdory dobrým kritikám. Album je viac gitarovo orientovaný, ale skupina sa nie a nie presadiť. Odišiel Mac Poole (do skupiny Gong) a nahradil ho Barney James. Skupina nahrala nejaký materiál na tretí album, ktorý vyšiel až na CD Red sea. V roku 1974 skupina skončila.

V roku 1985 a v roku 2005 (Nick Poole mal 60 rokov) si členovia skupiny spolu opäť zahrali.

Holt a James hrali s Rickom Wakemanom,  Nick Simper založil Dynamite a neskôr Fandango. Wilson hral s Melvynom Galeom a Parks mal skupinu Dirty Looks.

hejkal"

Poznámka: Stromeček je na: http://www.deep-purple.net/tree/warhorse.htm

Poslal merhaut v Sunday, 08. February 2009 @ 11:43:59 CET (1213 čtenářů)
 (Více... | 8699 bytů | 23 komentáře | Skóre: 5)

 Warriors (merhaut)

z rockové encyklopedie

Jugoslávská, později jugoslávsko-kanadská heavy metalová skupina, která zamotala hlavu i specializovanému serveru AOR-FM.com. Prý Rumuni.

Původně jugoslávská (srbská) grupa RATNICI (anglicky WARRIORS), kterou založil Miroslav Milatovič – alias Vicko (ex RIBLJA ČORBA) a zpěvák Dušan Nikolić – Splića (ex KOTA 19). Doplnili je: baskytarista Slobodan Svrdlan - Sloba (ex GORDI), kytarista Dragan Deletić – Delta a kytarista Zoran Konjević – Zoki.

RATNICI (WARRIORS) nahráli v letech 1982-83 ve své domovině postupně demo, mini lp a řadové album (vesměs vydáno u RTB), které se stalo základem pro ono „kanadské“. Část skladeb byla v angličtině, část v srbštině. Mezitím ze skupiny odešel Vicko i Delta, mini již nahrával kanadský kytarista Douglas Platt (ABRAHAM'S CHILDREN). Po podepsání smlouvy s labelem Attic odchází jádro WARRIORS do Kanady, kde v sestavě doplněné o bicmena Lawrence Gretscha vzniká v roce 1984 v produkci Ricka Hunta a Frasera Hilla album Warriors.

Z drážek se vyvalí bombastický melodický heavy pomp, něco jako raní CRIMSON GLORY, nakonec Dusan má velehlas jako Midnight, dokonalý ječák, ostrý, nablýskaný, velký – žádná kapesní žiletka, ale samurajský meč. Většina skladeb jsou honosné metalické hymny s ráznými riffy a bohatými nápěvy. Ty si nezadají se špičkami pomprocku, dávám do placu třebas FORTUNE, znalci už ví jaká vokální třída to bude. Sem tam balada („I´m Begging You“) i pádivka („Light it Up“). Vzpomínám si, že když jsem tohle album burzovně množil na kazetách, nejvíc si je pochvalovali vyznavači raných QUENSRYCHE, FIFTH ANGEL, CRIMSON GLORY.

Image mládenců na rubu LP trochu klame, trefně ji popsal někdo na Amazonu: jako když se Robin Hood převleče za Mad Maxe :-)

V roce 1986 WARRIORS končí. Další osudy srbských muzikantů jsou zatím skryty. Doug Platt dodnes hraje a  funguje i jako manažér a producent.

P.S. Samotného mě teď překvapilo, že dlouhá léta vzácné album bylo v roce 2006 vydáno na CD, já už ani nedoufal. Už se těším.

Poslal merhaut v Sunday, 25. January 2009 @ 01:30:33 CET (681 čtenářů)
 (Více... | 3042 bytů | 15 komentáře | Skóre: 0)






 

PHP-Nuke Copyright © 2005 by Francisco Burzi. This is free software, and you may redistribute it under the GPL. PHP-Nuke comes with absolutely no warranty, for details, see the license.
Page Generation: 0.08 Seconds