Judas Priest - Nostradamus (2008)

První druhý náslech kompletního dvojalba, a je mi jasné, že tohle je fošna, které se bude všude diskutovat jako máloco letošního metalického.<br><br>Je to novum. A Judasi přitom nic nového světoborného nevymýšleli, použili dramaturgický půldorys epické kovové klasiky: Queensryche - Operation Mindcrime (pozor, abych předešel polemice: což neznamená přímé vykradení skladeb, stylu, soundu), přidali vemlouvavou teatrálnost na způsob Alice Coopera, a vespod to rytmiky přivalili pár uhlazených těžkých balvanů, nakonec stejně vždycky na hardrockovou sabaťáckou klasiku navazovali.<br><br>Takže prvodojmy: spousta hudební filmařiny, doprovodných aranžérských scenérií s reálnými zvuky, metalického pseudosymfonična ... všude patos od sklepa až na půdu, Rob Halford ve skvělé formě - pevný v nesčetných obloucích, věrohodný při vyprávění. JUDAS PRIEST se ale nechali trochu zavalit tou &quot;dějinností&quot; a svůj typický důrazný sound obětovali na oltář velikášství. Je to tedy novum, ve vztahu k tomu, co JP doposud hráli, ale jinak je to sbírka klišé.<br><br>Kapela se taky, evidentně pod tíhou tématu, dostala do stavu jakéhosi prorockého vytržení, a v rozhovorech myšlenkově dost ujíždí. Do jaké míry jsou ty řeči kolem toho - například jak si Nostradamus našel je, a ne oni jeho - marketingové plky, anebo poblouznění, opojení, nevím, na mě to působí - ať tak či tak - trochu infantilně. <br><br>Nostradamus mi tedy celkově připadá jako dost netypický a neautentický Jidáš. Není to špatná deska, to ne, melodie jsou chytlavé (i když už někdy jasně recyklované), kapela šlape a Halford je taky ve formě, chybí ale ostřejší horké kovové špony, spalující spršky jisker, všechno je to tou symfoničností takové nachromované, lesklé, vyhlazené dočista ... <br><br>P.S. Tenhle Nostradamus mi taky víceméně jen potvrdil, jak mimořádné dílo je svým pojetím - i po +20 letech - Operation Mindcrime.<br><br>Konec první dojmologie.<br><br>---- ------ ------<br><br>Tak, teď právě projíždím Nostradama popáté a už soustředěně. Uvidíme, kam se prvotní dojmy posunou.<br><br>Vezmu to skladbu po skladbě a popisně. <br><br>Dawn of Creation: &quot;Prophecy&quot; 2:33/5:28<br>Scenérie se pozvolna&nbsp;a tajuplně rozevírá, napětí roste ... vzduch se zatřese sabbatovsky masivním temným riffem, na scénu nakráčí Alice C. Halford a začne do nás rvát příběh Nostradamových proroctví. Pro leckoho to bude znít skvěle, není to ovšem klasický JUDAS PRIEST.<br><br>Awakening: &quot;Revelations&quot; 0:54/7:07 <br>Krásná Halfordova árie v předehře mi připomíná Tatea, symfonicky obalený šlapavý riff kdekoho, kdeco. I ty vložené akustické vybrnkávačky jsem slyšel asi tak na sto deskách. Všechno&uml;pěkný, načančený, ale ...<br><br>The Four Horsemen: &quot;War&quot; 1:37/5:06<br>Třetí romantizující předehra, pro tentokrát&nbsp;s andělskými chóry v pozadí, a začíná to být &quot;minidejavu&quot;.&nbsp;Na pódium nakráčí do válečného geroje stylizovaný Halford, v téhle roli se pěvecky má rád, bude se to jistě krásně vyjímat na pódiu, akorát si to nějak neumím&nbsp;vizuálně propojit&nbsp;s motorkou a kšiltovkou, takhle na koni v brnění jo ... uvidíme brzy, třebas nás ten malej gigant překvapí. Přicválá&nbsp;a&nbsp;hlavy poseká. <br><br>Sands of Time: &quot;Pestilence and Plague&quot;; &quot;Death&quot; 2:38/5:10/7:35<br>Kdo jak &bdquo;Silent Lucidity&ldquo; nadýchnutý úvod téhle části rozezná od Queensryche, má u mě korunu. Cválavá prostřední část by mohla sloužit jako znělka nějakého jezdeckého oddílu, co si hraje o sobotách před turisty na dobyvatele hradů. Až umře Vincent Damon Furnier, může mu Halford složit skvělou věrnou poklonu na kterékoliv tribute akci, bude nejlepší, nejvěrohodnější ... První vrchol alba, všechno se ve finále vaří a převaluje jak v pekelném kotli.<br><br>Peace: &quot;Conquest&quot;; &quot;Lost Love&quot;;&nbsp;&quot;Persecution&quot; 2:23/4:44/4:30/6:34<br>Budu se opakovat: další&nbsp;akustická queensryche-snová předehrávka, kdo by v tom hebkém zpívání rozpoznal Roba, má u mě koruny dvě.&nbsp;Velbloudí houpavé melodické linky mám rád od dob Kashmiru, a promakaná klasicky vystavěná kytarová sóla ještě dýl, takže &bdquo;Conquest&ldquo; výborný, silný. V &bdquo;Lost Love&ldquo; se nálada&nbsp;stylově rozesmutní, Halford dokazuje, že uzpívá cokoliv, od cirkulárky po rozechvělého romantika, akorát toho&nbsp;si jako heterák nesmím moc&nbsp;domýšlet :-) Závěrečné dějství prvního CD je silově našláplé i elegantní, taková dusavá spádovka, jízda s větrem o závod ...<br><br>Solitude: &quot;Exiled&quot;; &quot;Alone&quot; 1:24/6:34/7:52<br>Instrumentální intro a dvě parádní gradované hymnické nápěvovky, kde Rob staví oblouky vyšší&nbsp;jak Parléř, Alone má navíc masivní hardrockovou kostru.<br><br>Shadows in the Flame: &quot;Visions&quot; 1:12/5:26 <br>Úvodku přeskočíme, Visions je solidní pevná kráčivá skála, s pěkným vlnivým gradovaným motivem ve finiši. <br><br>Hope: &quot;New Beginnings&quot; 2:11/4:58<br>Ke konci druhé desky se mi zdá, že trochu selhává dramaturgie, těch jemnůstek, hymnů, árií je moc pohromadě, na téhle části Nostradama se ortodoxní tvrďáci popasou, a rozcupují ji. <br><br>Calm Before the Storm: &quot; Nostradamus &quot;; &quot;Future of Mankind&quot; 2:07/6:45/8:29 <br>A máme tu závěr a titulní kompozici. Začíná krátkou operní árií, pak ovšem vtrhne na scénu speedovka, jak z času Painkillera, symfonici na chvíli&nbsp;ustoupili do pozadí, ale vykukují zpoza rohu. No, řeknu to kulantně, JUDAS mohli pro stěžejní kus vymyslet originálnější motiv, tohle&nbsp;zní jak&nbsp;recyklovaný matroš, i když prvotřídní kvality. Do dějin&nbsp;titulka nevstoupí. Závěrečná pomp&amp;bombastic &bdquo;Future of Mankind&ldquo; možná ano, dokonale zapadne do koncepce alba a přitom má i parametry klasických těžkotonážních Judasovských pecek.<br><br>Co tedy?<br><br>Pokud tu hru na tajemno přijmete, podobně jako UFO anebo kruhy v obilí,&nbsp;a současně máte rádi metalovou &quot;symfonickou&quot; pompu, velká gesta, wagnerovský patos, krásnohraní&nbsp;-&nbsp;budete výsostně spokojeni. <br><br>Pokud jste ovšem vyznavači starých nadupaných, nekompromisních valících se Judasů, budete se přinejmenším ošívat. Já si třeba po celou dobu poslouchání a psaní skoro ani nevzpomněl na kapelu! Natolik je v té symfonii upozaděna. Halford trčí jak maják v bouřících vlnách smyčců, jeho&nbsp;spoluhráči jsou jak malí panáčci na šachovnici. Sólo na kytaru bez lesu smyčců kolem takřka neuslyšíte. Nevím, jak tohle všechno JudasUltrasFans zkousnou. Symfonici zkrátka drží Judasy pod krkem a pěkně je dusí.<br><br>Schizofrenní situace, já vím ... <br><br>Osobně se mi celá deska hudebně docela libí, nejsem JP fundamentalista a navíc cokoliv, co je odvozené od Queensryche mi sedí, pokud tedy nezpívá LaLaBlie :-)&nbsp;Halford patří mezi světová pěvecká esa, znalci to ví dávno, ostatním to může Nostradamus vyjevit. Velké rockerské hlasy mám rád!<br><br>Příběh, ani téma nebudu rozebírat, musel bych vědět s jakým nadhledem do toho Judas Priest šli. Sám za sebe mám tajemné příběhy, i ty vymyšlené rád, od Nostradama, přes Leonarda, až třebas po Bermudský trojúhelník.<br><br>Při pátem poslechu jsem se už nechal&nbsp;touhle symfonií&nbsp;poslušně vtáhnout a hru na věrozvěsta přijal. Dobrý opus. Pro merhauta.

Přidáno: June 1st 2008
Recenzent: merhaut
Skóre:
Související odkaz: judas priest page
Klinkutí: 2824
Language: czech