Rolling Stones, The - The Rolling Stones (1964)
Poslal merhaut v 2008-03-29 01:52:02
Moje hodnocení: 
Filozof @ 02.10.2007
Kornerovo Blues Incorporated za spřízněné nepovažuješ? (Uznávám, že je to malinko jiné RnB, zajímá mne, jak se na to díváš...)
Mimchodem - přisuzuješ obalu desky značnou důležitost - má to nějaké opodstatnění v reáliích?
OHNOTHIMAGEN @ 02.10.2007
Ach tak... mluvil jsem o těch, co jsi jmenoval jako další typické představitele britského RnB - čili Animals, Kinks, Yardbirds atd.
Ten obal byl zkrátka na rok 1964 revoluční, protože na přední straně nebylo napsáno ani ň (vyjma loga Dekky a katalogového čísla). Elpíčka byla tehdy (na výjimky) pouze voničkami již vydaných singlů atd., ale s takovým obalem, aby se dala ihned identifikovat. Tady sis musel obal otočit na druhou stranu, abys vůbec poznal, která skvadra to natočila. Což bylo již v roce 1964, kdy existovalo větší než velké množství kytarových skupin, docela složité.
I ten Korner, kterým se pořád oháníš, měl na svých albech jisté identifikační prvky.
Filozof @ 02.10.2007
Nepochopils mne, ale nevadí. Já chápu, co Ti na tom obalu připadá revoluční, nezpochybňuju to a s Kornerem jsem to vůbec nespojoval - o tom jsem mluvil jen v oblasti hudby. Mne zajímalo, proč dáváš obalu takovou důležitost - zda z hlediska doby má větší význam než dnes - třeba zda se tenkrát na obaly hledělo jinak (byly důležitější), nebo je nějaký jiný důvod, proč by stálo za to se bavit o obalu - přeci jen podstatná je muzika (podle mne).
OHNOTHIMAGEN @ 02.10.2007
Já si zase osobně myslím, že obal je sakra důležitý, ne? Pokud ne, tak proč si vůbec interpreti dávají takovou práci s tím nějaký obal vymyslet a desky nevycházejí souhrnně v hnědém pytlíku jenom s nějakým nápisem?
Vem si třeba "Seržanta", vem si jedničku Velvetů, zatraceně propracované "The Rutles" (1978)... a co třeba první album Petra Nikla?
A když jsme u Stones: kolik humbuku bylo kolem obalu "Beggars Banquet" se záchodem?
A třeba vynikající "Bridges to Babylon" utrpělo tak hnusným obalem...
Pro mě to je důležité. Já jsem v tomhle staromilec a nedovedu si představit, že si pouštím nějakou desku a nevezmu si k tomu obal a nebudu jej (i když třeba už po tisící) lustrovat. (V tom bylo právě neskutečné kouzlo vinylů, to přece sám víš - ale vykládej to dnešním empétrojkařům!)
hejkal @ 02.10.2007
To s tymi obalmi plne chapem :)
merhaut @ 02.10.2007
Honzo, co je to mít "opodstatnění v reáliích"? Popiš to prostřednictvím nějaké hudby, něco jako "tato hudba má opodstatnění v reáliích, protože a proto atakdále", abysme - to opodstatnění v reáliích - mohli analogicky popsat u obalu :-)
Obal desky je docela podstatný, o lecčems vypovídá, tak jako oblečení, zahrádka kolem domku, ručně psaný dopis, úprava jídla na talíři ... a pokud je obal svým pojetím "revoluční", proč to nezdůraznit.
P.S. Jo a zase to "nepochopils" ...
Filozof @ 02.10.2007
Ohnothim...
Dík za vysvětlení. To jsem chtěl vědět - Tvůj subjektivní pohled respektuji.
Merhaut:
Dotaz na opodstatnění v reáliích znamená, že se ptám, zda dobová situace byla taková, že měla výrazný vztah k obalům, nebo jim přikládala větší důležitost. Tedy na okolnosti doby v tomto směru. Ohnot... mi odpověděl ve smyslu, že jde o jeho subjektivní vztah k obalům.
merhaut @ 02.10.2007
Podle mě je subjektivní dojem z obalu objektivně důležitý - třebas pro prodejnost.
Z tohoto marketingového pohledu byly reálie obalu jedničky RS jasné a účinné, kdo šel kolem, měl nutkání se podívat, cože to je za kapelu, a už hmatal, prohlížel, a byl lapen!
Opodstatnění v reáliích bylo u 1RS naplněno. Objektivně.
Tož tak asi čistě objektivně vědecky :-)))
|
Že v roce 1964 působilo debutové album Rolling Stones jako zjevení a blesk z čistého nebe, bylo dáno několika faktory.
Především na tu dobu opravdu revoluční obal. Žádní rozesmátí pop idolové, namachrovaní svalnatci se zářivým ozubím:-), ale pět zarputile se tvářících ksichtů, schovaných ještě napůl ve stínu - a zejména žádný nápis na obalu, který nepodává ani zbla informací o tom, kdo jest interpretem a hlavním pachatelem hudby do drážek vecpané.
Všichni další interpreti, spříznění se Stones stylovým zaměřením, vydali své debutové dlouhohrající desky až po "nich" a rozhodně na nich měli minimálně nějaké identifikační "nálepky".
Čili v tomhle Stounům prvenství nikdo nesebere.
Druhé velké plus: deska je velmi rhythm'n'bluesová, bluesová, rocková, bez jediné vycpávkové balady nebo již vydaného singlu (jak bylo tehdy u hvězdiček, debut Beatles nevyjímaje, zvykem).
Jde o vskutku ryzí, neotesané skladby ke zpěvu i tanci - a co na tom, že pouze tři jsou původní?
Album je rozjeté, možná by se dalo říci naivní, ale rozhodně z něj přímo prýští energie a čiročiré nadšení z představované hudby. Je mi úplně jedno, že v "Now I've Got a Witness" rytmika chvilku zakolísá.
A to je to hlavní, nejhlavnější a taky nejúčinnější.
Co se samotné hudby týče, jsou to opravdu otrocky provedené coververze. Stones - a jak rádi - úpí pod knutou černošských otrokářů (ať skladatelských, nebo i pěveckých) - a ochotně vyhovují jejich přísným povelům:-).
Přemýšlím, kterou skladbu bych měl vyzdvihnout do výšin jako typickou... Žádnou. Žeru všechny!\r\nCoby reprezentant nejranější a nejnadupanější stounovské hudby je to (oficiálně vydaný) představitel ten nejcennější.
