Rolling Stones, The - Black and Blue (1976)

Budu nejspíš za debila, ale já mám tohle nevídaně podceňované a šmahem odsuzované album neskutečně rád! Proto asi budu docela nekritický a počet mnou udělených hvězdiček nebude odpovídat nějakému většinovému názoru... Samozřejmě, jedná se o přenádherný, dokonalý pop ("Memory Motel", "Fool to Cry"), lehce nasládlou verzi kňouraného swingu ("Melody") a na rozdíl od "Luxury" z předchozí desky trochu zdařilejší pokus o reggae ("Cherry Oh Baby"). Vyloženě "stounovský" rock tu najdete jen v "Hand of Fate" a "Crazy Mama" - ty by klidně mohly sedět na "Exile on Main Street". Jistě, deska trpí stylovou nejednotností a vlastně je rozháraná. Za to by dejme tomu ani nemohla různorodá sestava skladeb, ale spíš to, že jde o zkušební, testovací album. Mick Taylor dal Stones vale těsně před prvními nahrávacími sessions pro tohle album a mnichovské věci z prosince 1974 tedy vznikly bez něj. Kapela tedy testovala různé kytaristy: Harveyho Mandela, Waynea Perkinse, Jeffa Becka a nakonec zlanařeného Rona Wooda. Billy Preston doplňuje zvuk... asi kdyby to pánům nešlo... Jak se který obsluhovač šesti strun projevil, posuďte sami. Já osobně bych upřednostnil někoho jiného. Wooda nikoli.

Přidáno: March 29th 2008
Recenzent: OHNOTHIMAGEN
Skóre:
Související odkaz: rockweb encyklopedie album
Klinkutí: 305
Language: czech