Zlomové album, kterým se Rush vyvázali ze svého raného led-syrového (1-2-3) a epizodně "koncepčního" (2112) období ...<br><br>I když to ještě zdaleka není hotový, k dokonalosti vybroušený drahokam, má A Farewell To Kings současně eleganci i sílu, i když trochu vnímám rozpor mezi snahou o novou kompoziční košatost a přetrvávající úporností soundu.<br><br>Možná mělo na kapelu vliv i předchozí koncertování v Evropě i jinde, kde jistě ledasco inspiračního nasála, protože celé dílo je slyšitelně experimentální ... <br><br>Hledačská alba to nikdy neměla jednoduché, slávu a smetanu většinou slízli vymakanější následníci, těžící právě z pokusů a omylů svých odvážných předchůdců, průzkumníků ...<br><br>Odvaha by se měla ocenit ****<br><br>P.S.<br><br>Geddyho mečák samozřejmě silně polarizuje názory na Rush, to je vidět i v debatách, nakonec je to břitva vříznutá do soundu kapely a kdo si chce Rush užít v celé kráse, musí jej prostě přijmout tak jak je, nelze jej nikterak vypreparovat z podvědomí ... mně osobně vůbec nevadí.<br>
