Tehdy - ve čtyřiaosmdesátém - na mne působilo Works jako rozpolcené.<br><br>Na jedné straně byl slyšet, v několika úderných skladbách, částečný návrat Queen k rocku, byť tomu riff-raff sekanému, ala We Will Rock You (viz Tear I tUp) anebo do levna cinknutému, módním vocoderem, či lehce nezapadající, funkově pulzují basou, se kterou se doslova rvala Brianova kytara. <br><br>Na druhé zde byly vyslovené hit pop gaga free kousky, sice elegantní, chytlavé, ale jaksi s celkem bytostně nesouzvučné, na rozdíl od úspěšných pecek ze sedmdesátých let.<br><br>Proto jsem Queen vnímal jako Beatles v období bílého dvojalba, kdy se - namísto svébytného vývoje vlastního stylu - taky mládenci vypořádávali s tím, co se hrálo okolo.<br><br>Ovšem proti Hot Space, kterážto mne a další bigbíty doslova vyděsila, byl Works rockovým příslibem. Naplněným.
